Současné stávky prověří vůli francouzského prezidenta k reformám

14. duben 2018
Francouzský prezident Emmanuel Macron

Reformní záměry francouzského prezidenta nejsou přímo liberální revolucí. Boj s odborovými svazy přesto pro Emmanuela Macrona postupem doby přitvrdí. Současné stávky ve Francii určí, jestli státník bude moci ve svých reformách pokračovat, tvrdí komentář švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung. Podotýká, že k navrácení zašlé slávy země galského kohouta bude muset prezident postupovat mnohem rychlejším a razantnějším tempem než doposud.

Jak Macron zmínil ve své knize s názvem Revoluce, už jako mladíka ho považovali za „přelétavce“. Od svých pěti let se za dlouhých odpolední učil se svou babičkou historii, zeměpis a četl díla francouzských klasiků, jako byli Molière a Racine. Po studiu filozofie se mladý Macron rozhodl vydat cestou francouzských úřednických elit a absolvoval slavnou Vysokou školu administrativy ve Štrasburku.

Sebevědomý přístup

Po působení na francouzském ministerstvu financí a době, kdy se živil jako investiční bankéř, teď kdysi zázračné dítě stojí v roli hlavy státu před svým nejtěžším úkolem. Tím je reforma pyšné, ale hospodářsky oslabené země, kterou navíc mnozí považují za nezměnitelnou. Této úlohy se dnes teprve 40letý politik chopil s pro něj typickým sebevědomím.

Výtky odpůrců reformních snah ho neodrazují a své plány dokonce metaforicky přirovnává ke Koperníkově revoluci v astronomii. Během prvního roku v úřadu Macron skutečně započal mnoho ze svých vizí. A přestože mnoho kroků se dá podle švýcarského deníku považovat spíše za ochranitelské počiny než za liberální revoluci, stále více prezidentových odpůrců mobilizuje síly. Autor článku míní, že teprve současná zkouška s odborovými organizacemi ukáže, jestli Macron bude schopný vydat se reformní cestou.

Před Emmanuelem Macronem a jeho vládou tak leží kus cesty, zejména pak s ohledem na nutnost uzdravit rány v hospodářské oblasti a dovést Francii zpět k zašlé slávě. Současnému prezidentovi nelze upřít to, že v porovnání s jeho předchůdcem Françoisem Hollandem v zemi rozdmýchal jistou dynamiku. Využil svou exekutivní moc, aby spolu se solidní podporou svého hnutí Republiko, vpřed započal reformy v celé řadě oblastí.

Pomoc živnostníkům

Za jeden z největších Macronových úspěchů lze považovat změny v pracovním právu, pokračuje Neue Zürcher Zeitung. Těch prezident dosáhl již čtyři měsíce po nástupu do funkce. Nová legislativa má mimo jiné pomoci malým a středním podnikatelům flexibilněji využívat pracovní dobu zaměstnanců. Zákon také zmírňuje podmínky propouštění a omezuje vyplácení odstupných. Zdá se, že Macron směřuje ke skandinávskému modelu, který se zakládá na uvolněném pracovním trhu a sociálních jistotách.

Změn se dočkala také sféra daní. Šéf Elysejského paláce například prosadil snižování korporátní daně, která do roku 2022 klesne z 33 na 25 procent. Macronův reformní kurs navíc podporují hospodářské výsledky. V roce 2017 vzrostlo francouzské hospodářství o dvě procenta, což je nejvíce za posledních šest let. A podobné tempo si má udržet také letos. Lépe to vypadá i s nezaměstnaností, která se podle statistik pohybuje pod hranicí devíti procent. A i když je toto číslo stále vysoké, je nejnižší od roku 2009.

Nejmladší prezident Francie v její historii - Emmanuel Macron

Jak ale konstatuje autor komentáře, je možné polemizovat s tvrzením, že za zlepšení hospodářské situace mohou pouze Macronovy reformy. Prý lze říct s jistotou, že prezidentovy snahy k lepšímu výsledku přispěly, nicméně největší podíl na něm má konjunktura v Evropě a celém světě. Skutečnou liberální revoluci totiž od tak mladého prezidenta a jeho vlády nelze očekávat.

Podle Neue Zürcher Zeitung se Macron zdráhá razantnějších úderů. Příkladem mohou být jeho plány na reformu státních drah (SNCF). Hlava státu sice chce zbavit železničáře jejich privilegií, ale nová pravidla by měla platit pouze pro nové zaměstnance. Od původního úmyslu uzavírat tratě a státního dopravce privatizovat vláda ustoupila. Jak ale zadluženou společnost hodlá uzdravit, zůstává nejasné.

Nelze přitom vycházet z předpokladu, že zmiňované reformy zajistí trvalý růst hospodářství. Podle nezávislé výzkumné organizace Coe-Rexecode se v loňském roce konkurenceschopnost Francie dokonce snížila. Oslabovat ji má rozbujelý státní aparát, stále přehnaná regulace pracovního trhu, vysoké daně a stav penzijního systému. To vše se odráží v nemalé nezaměstnanosti a v často komplikovaných pracovních vztazích.

Kritika vlády

Liberální think-tank Francouzský ústav pro výzkum veřejné správy a politiky (iFRAP) zase kritizuje fakt, že vláda snížila deficit státního rozpočtu na základě vyšších příjmů v době konjunktury, a nikoliv snížením výdajů. Přitom teprve významné snížení nákladů by prý přispělo k redukci zadlužení republiky. Podle think-tanku však státní dluh loni zase vzrostl a pohybuje se okolo 97 procent HDP.

Zdá se, že stát pod vedením Macrona bude také i nadále hrát důležitou roli v oblasti podnikání. Vláda v Paříži totiž navrhuje legislativní novelu, která by firmám kromě usilování o ziskovost přikazovala také „starat se o veřejné blaho“. Málo liberální jsou také prezidentem slibovaná odstrašující opatření proti těm zahraničním společnostem, které by zamýšlely skupovat francouzské podniky. Nepřátelská převzetí v určitých sektorech hospodářství by tak v budoucnu mohla podléhat souhlasu francouzských bezpečnostních orgánů.

Současného prezidenta téměř před rokem Francouzi zvolili i kvůli jeho reformním plánům. Aktuální stávky ale dokazují, jak složité je něco v zemi změnit. V lidech je silně zakořeněná víra ve stát a určitý odpor vůči hospodářství. K tomu se přidávají odbory, které se nevyznačují vysokou organizovaností, ale o to více jsou připravené stávkovat a burácet.

Gerhard Schröder, bývalý německý kancléř

To jsou pro Neue Zürcher Zeitung důvody, proč ve Francii i přes dlouholetou absenci změn nelze provést „liberální šokovou terapii“. Macronovi je ale prý možné připsat k dobru, že alespoň v některých otázkách postupuje správným směrem. Za dobrý vzor v uskutečňování reforem pak komentář považuje Německo, jehož hospodářství – a není to tak dlouho – bylo rovněž považováno za nemocné.

Má Macron stejnou vůli jako Schröder?

Autor textu podtrhává kroky bývalého sociálnědemokratického spolkového kancléře Gerharda Schrödera v oblastech pracovní a sociální politiky. Jeho zásahy se přitom projevily až poté, co se kvůli nim konaly předčasné volby, které ho stály křeslo. Otázkou ale zůstává, jestli má Macron k provedení podobných změn takovou vůli, jakou měl Schröder.

Navíc se prý musí ukázat, jak velkou oporu má francouzský prezident mezi lidmi. Mnozí ho totiž volili jen proto, aby se k moci nedostala šéfka pravicově populistické Národní fronty (FN) Marine Le Penová.

A pokud by Francouzi měli opravdu problém hospodářské reformy přijmout, měli by se zamyslet nad alternativou k současné hlavě státu. S ohledem na to ale nezbývá než věřit, že Macron odborové organizace v současné bitvě přemůže a zamýšlené změny bude prosazovat ještě rozhodněji, má jasno komentátor švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung.