Sociální demokraté potřebné občany potřebují

Od tohoto čísla se tedy bude počítat případný úspěch či neúspěch nového vedení. Na 30. sjezdu sociálních demokratů se vesměs soudilo, že odcházející předseda odevzdává stranu v dobrém stavu, naplněnou úspěchy, stranu, která menšinově vládne zbytku společnosti. O drasticky klesajících preferencích, o nízkém stavu členské základny, taktéž stále klesajícím, ale také o, eufemisticky řečeno, problematických vládních resortech se nemluvilo vůbec. A právě ony mohou novému vedení zamotat hlavu.

Stejně tak jako stále nepřehlédnutelná postava bývalého předsedy Miloše Zemana, dosud premiéra. Vladimír Špidla je naproti němu diplomat, proto se tak často hovoří o nové tváři strany, míněna je tvář o mnoho přívětivější. Ale je možné předpokládat, že pro veřejnost je přece jen důležitější Strakova akademie než Lidový dům. Proto image strany bude nadále, bez ohledu na stranické funkce, reprezentovat hřmotný styl Miloše Zemana. Stejně tak se Zemanem v čele nepředpokládá, že by došlo k nějaké výrazné obměně vlády, klíče k ní má taktéž v ruce premiér, nikoli předseda strany. Jména jako Fencl, Grégr, Kavan, Vetchý budou nadále v centru pozornosti a podle nich bude nadále ČSSD posuzována. Tak jakápak nová tvář? Tak trochu to připomíná snažení čtyřkoalice - jak prodat staré zboří v novém obalu.

Jeden nový obal nabídl Vladimír Špidla a komentátorská obec je z něho ještě dosud upřímně rozrušena. Je jím nepokrytá levicová rétorika, která proti minimálnímu liberálnímu státu staví stát, jak to Špidla opatrně nazval, efektivní. Koncepcí je mu sociální stát, zajišťující prostřednictvím přerozdělování sociální soudržnost a svou silou zajišťující demokracii a právo. Méně pěkně řečeno, jde vlastně o stát opatrovatelský.

Je ho údajně potřeba ke službě těm, kterých je ČSSD mluvčím. Podle Špidly je to mlčící většina, ti, jejichž osudy jsou v sázce, kteří nemají mikrofon, přístup k internetu a o nichž neinformuje CNN. Opět jinými slovy, jsou to ti, kterým bude solidární stát dávat, nikoli jim brát.

V této souvislosti je ovšem nutné skutečně říci, a to Vladimír Špidla velmi typicky opomněl, že kromě těch, kterým stát bude štědře dávat, bude velká skupina těch, který takový stát už dnes bere. A nejsou to jen zlí, nabubřelí kapitalisté, kteří své nepoctivé peníze roztáčejí někde v kasinech.

Jsou to úplně normální lidé, kteří prostřednictvím daní financují už dnes dosti rozrostlo státní mašinérii. Daňové zatížení v České republice není sice nejvyšší, ale i tak značné, a mnozí odborníci soudí, že značně demotivuje další hospodářský růst.

Je to ostatně problém celého, tolik českými sociálními demokraty vynášeného evropského sociálního státu, díky kterému má Evropa značné konkurenční potíže ve vztahu k jiným ekonomickým centrům v Americe a Asii.

A potažmo - sama česká společnost má díky přebujelému přerozdělování konkurenční potíže i ve vztahu k Evropě. Problém je v tom, že dřívější údajné liberální vlády sice mnoho o minimálním státu hovořili, avšak mnoho pro něj neučinily. Jestliže by ho nyní sociální demokraté chtějí posilovat, není vyloučeno, že zjistí, že není už kam. Opravdu si už snad nelze představit další či vyšší daně, na poměry ekonomiky velkorysejší sociální systém. Ví to ostatně i Vladimír Špidla, byl to on, který volal pro zefektivnění podpor v nezaměstnanosti, aby více motivovaly k práci. Může se tak stát, že ČSSD a celou její novou rétoriku potká totéž, co pravicové strany ve vládách - budou o svých myšlenkách hojně mluvit a vše půjde tak nějak dál.

Zajímavá konstrukce taktéž napadá při Špidlově zmínce o lidech, kteří nemají přístup k internetu, o které se tedy bude starat. Je to ale právě internet, který činí z neinformovaných informované, ze slabých silné, který umožňuje efektivní komunikaci z každé odříznuté vísky. Navíc nabízí další možnosti rozvoje. Vladimír Špidla ale neříká, že je třeba těm, kteří nemají přístup k internetu, jim tento přístup v nejširší míře zajistit. Kdyby se totiž tak stalo, už by nebyli těmi bez přístupu k internetu, ČSSD by se neměla o koho starat a koho být mluvčím. Jak se zdá, podobně jako státní úředním potřebuje problém, aby dokázal svou potřebnost, sociální demokracie potřebuje chudé a potřebné, aby se měla za koho brát. Kdyby usilovala o to, aby chudí zbohatli, přišla by o své zákazníky. Toť její paradox.

Jak se s ním vypořádá, bude muset nové vedení ukázat v následujícím období. Na paty mu bude šlapat středopravá oposice, potýkat se bude muset s nízkými preferencemi a stále silným Zemanem v pozadí, kterého případně nespokojené členstvo bude volat zpět, nebude-li se dařit. Nebude to mít rozhodně lehké Vladimír Špidla.

ČRo 6 / RSE

9. dubna 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz