Sociálně založení slizouni
Ryba slizoun patří k nejpodivnějším živočichům. Bleskově běhá bez nohou a má i velmi komplexní společenský život. Dokazuje to vůbec první detailní studium jejich života.
Když se řekne, že se někdo cítil jako ryba ve vodě, asi tou rybou nebyl míněn slizoun Alticus arnoldorum. Tento druh mořské ryby se totiž daleko více cítí doma na souši přílivem omývaného skalnatého pobřeží Mikronésie. Dýchá žábrami a v menší míře i pokožkou, a to, že nemá končetiny, mu při pohybu na souši vůbec nevadí. Ekologové z Univerzity Nového Jižního Walesu, kteří je studují, tvrdí, že lapit slizouna je velmi obtížné, protože je na souši je extrémně agilní. Po skalách na pobřeží sebou bleskově mrská tak, že unikátním způsobem kroutí ocasem. Pomáhají mu i dlouhé prsní a ocasní ploutve, díky kterým pevně přilne k téměř jakémukoliv pevnému povrchu.
Slizouni jsou suchozemští ve všech aspektech jejich dospělého života, ale silně je omezuje kolísání přílivu a teploty. Veškerá aktivita je vázána na relativně krátký čas středního přílivu, za nízkého a vysokého přílivu se ryby zdržují ve skalních úkrytech. Navzdory tomu jsou vysoce sociální a samci si hájí svá suchozemská teritoria. Na začátku rozmnožovací sezony samičky agresivně hájí území se zdroji potravy. Samečci je na sebe upozorňují předváděním červeně zbarvených ploutví a kývavými pohyby hlavy. Jejich cílem je nalákat samečku do díry ve skále na svém území. Samičky však nic neponechávají náhodě – vědci zjistili, že ještě před výběrem samečka chodí na „inspekce“ jednotlivých děr. O vývoji mláďat víme zatím jen málo. Zdá se však, že samičky nakladou vajíčka a nechají samce, aby je hlídal.
Podobně jako slizouni se zřejmě chovaly lalokoploutvé ryby, které jsou předky suchozemských obratlovců. Ty dnešní jsou plně vázané na vodní prostředí. Naproti tomu slizouni přinášejí fascinující pohled na životní styl během přechodu z vody na souš. U slizounů Alticus arnoldorum byl vysoce úspěšný. Svědčí o tom i fakt, že vědci nikdy neviděli slizouna, který by se dobrovolně ponořil do vody. Naopak se zdálo, že ryby vyvíjejí značné úsilí, aby se vyhnuli přicházejícím vlnám – a to i v případě, že se je vědci pokoušeli odchytit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka