Smysl pro humor spojuje, říká režisér Lukáš Hlavica. Toho nekorektního není nikdy dost, doplňuje jeho bratr a spisovatel Marek

Ačkoliv oba pro svou práci potřebují mimořádný cit pro jazyk, profesně se příliš nesetkávají. Jejich světy se ale protnuly nedávno na křtu Markovy knihy Dobrý den a další nechutné sprosťárny.

Čtěte také

Moje kniha je WC friendly a měla by ležet na každém slušném záchodě, usmívá se Marek Hlavica

„Lukáš musí neustále něco za peníze číst, já neustále za peníze něco píšu, ale nikdy jsem neměl touhu psát z rozmaru. Krátce před lockdownem přišel impulz z nebes a já jsem měl potřebu se začít vyjadřovat, a tak vznikala tato knížka,“ vzpomíná Marek a pokračuje:

„Ještě jeden iniciační moment byl, že jsem dostal knížku Jeremyho Clarksona a je to hodně nekorektní. Říkal jsem si, že bych se k tomu mohl vrátit, když jsem to dělal léta v Mladém světě, nějak se věci spojily a pak už jsem psal a píšu dál.“

Témata čerpá z rodinných osudů i aktuálního dění. Při práci si ale všímá řady změn – jednak těch společenských, jednak jazykových – a dochází k závěru, že se nemění jenom způsob, jakým komunikujeme, ale i slovní zásoba, kterou k tomu využíváme.

Čtěte také

My máme Zlatovlásky a hloupé Honzy. Šumavské příběhy jsou spíše německé, říká Rauvolf o sbírce folklóru

„Jazyk se hodně proměňuje a ztrácí svou bohatost, která pro něj byla posledních, dejme tomu 100 let typická. Ale zase do něj infiltruje spousta výrazů a frází, které jsou globální,“ srovnává Marek a připouští:

„Některým slovům, která znám a používám, lidi, kterým je 30, nerozumí, takže musí počítat s kontextem. Může mě to mrzet, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat, protože jazyk prostě se vyvíjí podle toho, jak se vyvíjí společnost a žádné normy s tím nic nedělají.“

Čtení mezi řádky

Proměny a nepochopení jsou ale podle Lukáše patrné i v literatuře a v tom, jak a jestli dnes čteme klasická díla.

Čtěte také

Na hodně místech jsem byl už „stokrát“, ale pokaždé je to jiné, říká o Islandu fotograf a spisovatel Sucharda

„Nejdřív jsem váhal, jak to s tím posunem v češtině je,“ doplňuje Lukáš. „Nedávno jsem opět otevřel Staré pověsti české Aloise Jiráska a chtěl jsem to číst dětem. Poslouchaly, ale měl jsem pocit, že tomu nemůžou rozumět. Před 20 lety, když jsem měl další dvě děti, jsem tento pocit ještě tolik neměl. Najednou to je úplně někde jinde.“

Jiná je ale i forma, jak vedeme dialog, protože větší část našich konverzací nyní probíhá přes obrazovky.

„V online prostředí je sdělení ochuzeno o celou řadu aspektů. Vidíte písmena, rozumíte větě, ale kontext obvykle nemáte tak široký – neslyšíte intonaci, nevíte, jak se u toho člověk tváří,“ uzavírá Marek a dodává:

„Pro nás, kteří jsme byli vychovaní tak, že jsme museli číst mezi řádky, abychom zůstali duševně zdraví, je to brnkačka. Ale pro generaci, která všechno sděluje direkt, je to trošku problém.“

Nastala vhodná doba na nekorektní humor? V čem spočívá dobrá režisérská práce? A jaké to je stát se literárním hrdinou proti své vůli? Poslechněte si záznam celého rozhovoru. Ptá se Naděžda Hávová.