Smíření je jediná cesta vpřed, říká arcibiskup Přibyl o víkendovém sjezdu sudetských Němců v Brně

Smíření je i vaše téma. Ještě jako litoměřický biskup jste vyhlásil rok 2026 rokem smíření. Na místech, kde došlo v letech 1945 až 1946 k vysidlování německého obyvatelstva a kde umírali lidé, se mají sloužit mše smíření. Co vás k tomu rozhodnutí vedlo?

Byl to podnět od poradního sboru kněží, kteří říkali, že se potýkají se stále neuzdravenými ranami v této oblasti tam, kde působí. Tak jsme zjistili, že je to opravdu živý problém. Napsal jsem takzvaný pastýřský list, tedy poselství lidem do nového roku, kde jsem tu tematiku shrnul a vyhlásil rok smíření s 12 zastaveními.

Čtěte také

Sudetoněmecký landsmanšaft. Češi a Němci na cestě od nenávisti ke smíření

Ukazuje se, že je to velmi živá tematika, která zasahuje i do konkrétních příběhů lidí, kteří v těch místech žijí. Takže jsme se trefili, až jsem se divil. 

Setkáváte se i s odmítavými reakcemi?

Mohu je spočítat na prstech jedné ruky. Rozhodli jsme se, že to bude čistě a výhradně duchovní iniciativa. Naší ambicí není ani revidovat historii, ani dělat politiku, i když to má samozřejmě nějaký společenský dopad. Součástí každé té bohoslužby je historický medailon, kde vysvětlujeme, co se na tom místě stalo. 

„Vizitka politiků“

Vnímáte stejně, tedy jako příležitost ke smíření, nikoli k revidování historie, i konání Sudetoněmeckého krajanského sjezdu v Brně?

Ano, vnímám to stejně tak. Samozřejmě je to více politické a na očích, lídry nejsou duchovní, jako jsem já, ale politici nebo lidé z veřejného života. Má to pochopitelně příslušný politický ohlas.

Čtěte také

Setkání landsmanšaftu v Brně je nemístné, tvrdí Hašek. Bělobrádek: Pozváni jsou Němci-demokraté

Na druhou stranu sdružení přijíždí na pozvání občanské společnosti, občanského spolku. Nedělají z toho politikum právě politici?

Ano, jsem přesvědčen, že to, co říkáte, je pravda: Politiku z toho dělají politici. Myslím, že to, co se událo v Poslanecké sněmovně, je spíše vizitkou politiků než projevem převládající nálady v zemi.

O nacistických zvěrstvech se vědělo záhy po válce i díky mezinárodním soudům. Naopak temné stránky odsunu z Česka se dlouho neřešily, za komunismu se o tom nemluvilo vůbec. Myslíte, že už jsme se jako národ s tímto historickým milníkem vyrovnali, nebo nás ještě kus cesty čeká?

Evidentně jsme se nevyrovnali, protože kdybychom se s tím vyrovnali, tak kolem toho, co teď je v Brně, nejsou takové tance a nemělo by to takový ohlas. Právě aktivity smíření směřují k tomu, abychom se s tím mohli vyrovnat. 

„Jediná cesta“

Sociolog Stanislav Biler v Ranním Plusu řekl, že i to, že se teď sjezd řeší a opanují ho emoce, je způsob, jak se téma může dostat zpět do centra pozornosti a společnost má možnost o něm debatovat. Souhlasíte s tím, může to být i cesta, jak téma představit mladé generaci?

Určitě je to téma, které teď rezonuje společností, ale je potřeba to také uchopit způsobem, které ho zvedne a také ho někam posune. Myslím, že kromě historiků, politiků a veřejné diskuze je potřeba, abychom každý přispěli tím, co můžeme. My křesťané jsme ti, kteří přispívají modlitbou a ochotou podat ruku tak, jak je to v Otčenáši: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. 

Čtěte také

Může někoho ohrozit sjezd vyhnaných Němců v Brně? Strašení „sudeťáky“ jako součást české politiky

V čem je proces smíření, ke kterému chce akce v Brně přijít, důležitý pro Čechy?

Myslím, že smíření jako takové je jediná možná cesta vpřed, protože jsou situace v lidském životě, které už nejdou věcně vyřešit. Ti lidé zemřeli nebo se stalo něco, co nejde vrátit a napravit lidskou spravedlností. A tak je potřeba, abychom z jedné i druhé strany odpustili, abychom si podali ruku a společně mohli vykročit.

Často na troskách vztahů z minulosti vznikají krásné věci v přítomnosti a v budoucnosti. Sám jsem to zažil například v situaci, kdy jsme se spřátelili s lidmi, kteří za první světové války museli opustit italské vesnice, dostali se k nám do Čech a na troskách jejich životů jsme potom vystavěli přátelství, které je velmi pevné. 

V neděli se koná na brněnském výstavišti bohoslužba porozumění. Bude i s vaší účastí?

Bohužel, mám povinnosti v pražské katedrále. Poprvé budu udělovat svátost biřmování. Ale byli jsme domluveni, že tam půjde můj předchůdce, arcibiskup Jan Graubner. Doufám, že se na tom nic nezměnilo.