Směr, kterým se Rusové vydali, opravdu není správný, říká legendární basketbalová trenérka Natália Hejková. Trénovala i Spartak Moskva
Natália Hejková je úspěšná trenérka basketbalových mistryň z klubu USK Praha. Dáma na prahu své osmé životní dekády končí kariéru na vrcholu, kdy se stala jednak trenérkou roku ale hlavně ženou, která své svěřenkyně dovedla až ke zlatu v prestižní eurolize. „Bylo to nečekané vítězství a navíc na konci mé kariéry. Takže, jak se česky říká – je to pohádka s dobrým koncem,“ říká rodačka ze slovenské Žiliny.
Hejková miluje basketbal už od svých 14 let, při studiu práv pak hrála profesionálně, přestože se tomu tak za socialismu ani nesmělo říkat.
Čtěte také
„Málokdo z dnešních mladých si dokáže představit, že v Československu 70. let profesionální sport ,papírově‘ neexistoval, všichni byli amatéři a museli být zaměstnáni,“ vzpomíná.
„Existoval totiž paragraf příživnictví, takže pracovat musel úplně každý. Fotbalisté i hokejisté si ale do těch fabrik chodili jen pro peníze. U basketbalistek to bylo ještě trošku jiné – musely jsme opravdu část dne být v práci, pak jsme mohly trénovat, ale stejně nám nikdo žádnou práci nedával. Byla to jen ztráta času.“
Natália Hejková prý nikdy nic nelituje. „Možná je to tím, že už od dětství je mým heslem, že ničeho nelituji – zpívá o tom i Edith Piaf v jedné krásné písničce. Protože mi nepomůže řešit to, co je za mnou, ale musím se dívat dopředu, do budoucnosti.“
Po konci profesionální kariéry přišla kariéra trenérská, a to nejen nejdřív v Československu, ale pak i v Maďarsku a v Ruské federaci.
„Nikdy jsem si nevybírala, kam půjdu, nová práce si mne vždy sama našla. A asi mám někde v genech, že se nebojím nových výzev ani v jiných zemích, dokážu se dobře přizpůsobit vlastně kdekoli.“
Práce v Rusku?
„Takže jsem v Moskvě trénovala někdy od roku 2006, a to v nejednom úspěšném týmu. Brala jsem je tak, že jsem i já léta žila v socialismu, takže jsem zažila to, v čem žili i oni – to jsem vlastně i chápala, proč to tak je. Sama pro sebe jsem dodávala, že jsou na dobré cestě, což jsem si myslela docela dlouho, ale dnes už si to nemyslím.“
„První vystřízlivění přišlo v roce 2008 na olympiádě, kde jsme se všichni dozvěděli, že ruská vojska vstoupila do Gruzie. Seděli jsme tehdy u jednoho stolu a reakce ostatních, kteří to schvalovali, tak tehdy jsem úplně ztratila řeč,“ vzpomíná.
„Tento okamžik mě začal léčit z představy, že ten směr, kterým Rusové jdou, není tak úplně správný,“ uzavírá Trenérka roku 2018 Natália Hejková.
Natália Hejková
Narodila se v Žilině jako druhá dcera inženýra a učitelky. „Rodiče tvrdili, že sport mi byl daný do kolébky sudičkami. Do každého sportu jsem se hnala a chtěla ho vyzkoušet.“
1987 – 2003 SCP Ružomberok
2003 – 2006 MKB Euroleasing Šoproň
2006 – 2008 Spartak Moskevská oblast
2008 – 2009 Dynamo Moskva
2011 Ros Caseres Valencia
od 2012 – ZVVZ USK Praha
Jak vzpomíná na život v Rusku? Jak najít balanc mezi autoritou a kamarádstvím? Poslechněte si celé Hovory Markéty Vozkové, dozvíte se víc.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
