Slunce a vítr jsou dvěma hlavními nástroji k získávání soli. Na západě Francie to dělají bez strojů podle původního postupu
Západ Francie je proslavený pro své bílé zlato, které se tam už téměř dva tisíce let získává z mořské vody. A to stále stejným, původním způsobem, bez strojů a mechanizace. Řeč je samozřejmě o soli, která se nejlépe shrabuje, a tedy sbírá, ve dnech plných slunce a větru.
Ocitnout se uprostřed solných bažin je jako být na pláni plné ohromných čtverhranných zrcadel. Některá zbarvená do růžové, jiná do zelené. Vše kolem je nasáklé solí a vzduch samozřejmě také. Celý proces koncentrace mořské vody a její odpařování mi vysvětlí místní solař Cédric Levitte.
Foukej, větře
Solné bažiny jsou u města Guérande na dvou tisících hektarech. Máme štěstí, hodně fouká, a to se Cédrikovi líbí, právě tak se mořská voda odpařuje nejrychleji.
„Tady jsou mé solné bažiny, takzvané saliny. Okruh, ve kterém cirkuluje mořská voda. Pojďme se ale prvně podívat nahoru, tam to celé začíná.“ Cédric mě vede k první nádrži, které říká „vasieres”, kam se mořská voda dostává pomocí přílivu.
„Voda mi vydrží tak měsíc. Můžu ji postupně připouštět do bažiny nádrží dole. Voda totiž v salinách musí pomaličku cirkulovat neustále, aby bylo odpařování vyvážené.“
Saliny musí znát jako své boty
Přitom k cirkulaci vody pomůže jen drobné převýšení mezi nádrží a samotnými salinami. Jen pár milimetrů stačí k tomu, aby voda stékala, a tím se i čistila.
„Pokud je počasí jako dnes, tak mohu přelévání i trochu zpomalit. Průtoky mohu uzavřít. Většinou nechávám cirkulaci otevřenou, jen občas ji přijedu zkontrolovat.“
Čtěte také
Paludier, jak se profesi solaře ve Francii říká, musí znát svou salinu a vědět, jak v ní voda cirkuluje. V jednotlivých bazéncích postupně roste koncentrace soli.
Dva typy soli
„Když se dostaneme na úplný konec solné bažiny, tak vidíte, že tyhle nádrže jsou dvakrát menší než ta původní, která shromažďovala vodu. V těchto nádržích je také nejvíc koncentrovaná slaná voda. Odtud sbíráme krystaly.“
„Někdy se ale stane, že sůl vykrystalizuje dřív, a ne až v posledních nádržích. A to není dobré. Musím se snažit, aby tak vše bylo vyvážené.“
Proto se připustí víc vody a nádrž se tak trochu naředí. Cédric nakonec bere dlouhatánské hrábě, s plošinkou na konci, takzvanou ladure.
Čtěte také
„Podívejte se na konci saliny se tvoří takhle velké krystaly soli. Ty shrabeme a necháme tak rok až dva vysušit, protože jinak by byly moc vlhké. Tomuhle typu říkáme Gros Sel.“
„Při okrajích bažiny ale sbíráme i solný květ, který se tvoří na povrchu hladiny. Hladinu s touto solí pak musíme opatrně seškrabávat. Jedná se o sůl velmi jemnou, které má jiné chemické složení. Ta je navíc velmi bílá, protože se nikdy nedotkne dna saliny.“
Z kanceláře do saliny
A tedy nepřijde do kontaktu s jílem. I ten ale přispívá ke specifičnosti soli z Guérande. Proto jsou krystalky velké soli dozelena i dohněda.
Letos měl Cédric Levitte dobrou sezónu, s teplým počasím se se sběrem začalo dřív a skončilo později. Na jednu nádržku by mohly být 3-4 tuny velké hrubé soli, a mohlo by být sto kilo solného květu. Solný květ je prostě rarita, říká Cédric. „Je to krása. K práci používáme jen slunce a vítr.“
Ten dřív pracoval v kanceláři, nezávislým solařem je už 4 roky a profesi by neměnil.
Související
-
Moře je zaminované, tak jezdí obyvatelé Oděsy k slaným jezerům za město. Sůl se tam dřív i těžila
Slunce pálí do písčitých pláží v ukrajinské Oděse, ale do vody nikdo nesmí. Moře je zaminované, platí zákaz koupání. Někteří nadšenci vyrážejí k slanému jezeru Kujálnik.
