Slova jsou nejsilnější zbraň, kterou můžete druhým opravdu ublížit, míní spisovatelka Mornštajnová

Alena Mornštajnová
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alena Mornštajnová

Spisovatelka Alena Mornštajnová má kořeny na Valašsku. „Nevím, jestli jsem hrdý Valach. Jsem proti takovému vymezování. Jsem především člověk, než že bych byla Valaška nebo Moravanka. Myslím, že kdyby to tak brali všichni, ušetřilo by se hodně konfliktů,“ říká.

„To ale neznamená, že bych svoje město neměla ráda. Mám tam své lidi, své ulice a domy. Ale myslím si, že bych dokázala žít i jinde,“ dodává, ale současně přiznává, že během tříměsíčního rezidenčního pobytu v Praze jí chyběl klid menšího města.

Halina Pawlowská: V dětství jsem si nejraději hrála na uprchlici z gulagu

Halina Pawlowská

„Knihkupci mě milují, protože si většinou odnáším tak patnáct knih,“ říká spisovatelka, scenáristka, novinářka, moderátorka a vášnivá čtenářka Halina Pawlowská. Čte zásadně v noci. „Když je kniha dobrá, překoná i prášek na spaní,“ směje se. Moderátorka Barbora Tachecí se v rozhovoru soustředila v podstatě na to, jak se jejímu hostu vlastně spí. Otázky totiž směřovala především ke strachu, obavám, dětství v nezdravém ovzduší komunistických dob a jeho životním důsledkům.

„Pomáhá mně to při psaní a nutí v něm pokračovat. Samozřejmě dojíždění do Prahy bývá někdy nepříjemné. Na druhou stranu je někdy zas osvěžující,“ vysvětluje.

Škrtání ve včerejšku

Režim tvůrčího zaměstnání začíná spisovatelka každé ráno systematickým proškrtáváním nápadů z předchozího dne.

„Někdy to proškrtám tak, že mi zbyde jen polovina. Jindy třeba jen pár slov. Pročítám si to ze dne na den. Když se ale dostanu k tomu, co jsem napsala po týdnu, vezmu si znovu celou kapitolu a upravím ji ještě jednou. Tím se většinou dostanu do psacího módu. Zjistila jsem totiž, že psaní je víceméně řemeslo. Kdyby člověk čekal, až přijde nějaká múza, mohlo by se stát, že nenapíše vůbec nic,“ míní autorka českých bestsellerů.

Spousta čtení

„Psaní není jen psaní, ale je to vlastně spousta čtení,“ říká a uvádí, že autorské vyprávění je na knize jen polovina práce. Ta zábavnější. Ještě před tím je však podle Mornštajnové nutné sehnat informace o tématu a najít a přečíst spoustu knížek a materiálů.

On byl pořádný a já jsem nepořádná. Pořád se vrtal do mých věcí, vzpomíná Vodňanská na Havla

Jitka Vodňanská, psychoterapeutka a autorka knihy o Václavu Havlovi Voda, která hoří

Psychoterapeutka Jitka Vodňanská loni vydala knihu pamětí s názvem Voda, která hoří. Chtěla tak podat svědectví o svém životě, do kterého patří i bývalý prezident Václav Havel. Kniha vzbudila ohlas, který prý nečekala, ale teď už jsou reakce hlavně kladné.

„Je to práce, během které se snažíte nasát atmosféru, která vám pak pomůže při psaní samotném. Samozřejmě i pak je ještě spousta věcí, které si musím ověřit a dohledat.“

Úspěšná autorka prozrazuje, že každá její knížka vychází alespoň částečně z reálných příběhů. Její prvotina s názvem Slepá mapa tak vznikla podle vyprávění staré paní, se kterou náhodně cestovala vlakem.

Tichý domov

Poslední román Mornštajnové Tichý domov je, jak říká, odlišný od předchozích, protože v něm na psychologii postav klade větší důraz než na dějinný rámec, ve kterém se pohybují.

„Slova jsou nejsilnější zbraň, kterou můžete tomu druhému opravdu ublížit, ať už to chcete, nebo nechcete. To bylo téma, které jsem měla chuť zpracovat, a doufám, že se mi to v tomto rodinném příběhu povedlo,“ uzavírá.

Poslechněte si celé Hovory se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou. Dozvíte se více o její literární tvorbě i soukromí.

Spustit audio
autor: Ivana Chmel Denčevová|zdroj: Český rozhlas

Související