Sloučit obce? Rozdrobenost peněz brzdí investice do občanské infrastruktury, míní ekonomka Horská

„Já sama jsem ráda, že mám poblíž starostu nebo starostku, kterou člověk často zná z pravidelných setkání. Ale na druhou stranu vidím, jak malé obce řeší neuvěřitelné množství úkolů a věcí, na které nemají mentální, ani časovou kapacitu,“ zamýšlí se Horská a poukazuje:

Čtěte také

Pomohlo by slučování obcí jejich hospodaření?

„S dlouhodobými úkoly si často ani neumí poradit, protože se zdá jednoduché říci ‚postavte školku‘, ale to vyžaduje dlouhodobý plán, kontinuitu a finanční strategii.“

Plánovaní rozpočtů a investic je přitom ovlivněno politickým cyklem a střídáním politických reprezentantů, které celý proces prodlužuje. Než se nové zastupitelstvo řádně zorientuje v problematice a připraví projekty, zpravidla se blíží konec jeho volebního období.

Neefektivita podle ekonomky spočívá také v přerozdělování veřejných peněz do obecních rozpočtů a fragmentace investičních příležitostí.

„České obce dostávají velké množství rozdrobených peněz a velké množství rozdrobených institucí se snaží ty rozdrobené peníze dát dohromady a vytvářet z toho investice. Mnoho peněz v malých objemech pak leží stranou, čímž se zadržují investice do vývoje občanské infrastruktury,“ poukazuje a pokračuje:

Čtěte také

Zapomenuté regiony: „Osoblažsko je malý zázrak. Když se obce vezmou za ruce, přestanou být malé,“ míní manažerka

„Nejlépe jsou organizovány střední obce, které mají kapacitu řešit dlouhodobější projekty a zajistit kvalitní řízení škol nebo zdravotnických zařízení, která mají pod sebou.“

Z toho důvodu by se přikláněla k většímu sdružování obcí do mikroregionů nebo společenství u nichž se dá předpokládat společný zájem a průnik klíčových témat, tedy i snazší cesta ke kompromisům. Propojování by podle Horské ale nemělo být direktivní, nýbrž motivované většími pravomocemi nebo zvýhodněním při získávání prostředků ze státního rozpočtu.

Chybí politická vůle

Inspiraci bychom si mohli brát ze zahraničí, protože většina zemí Evropské unie má násobně větší obce.

„Roztříštěnost české samosprávy je obrovská, o tom není potřeba vůbec diskutovat. Extrémní příklad malého počtu obcí je Dánsko – kdybychom měli mít stejně velké obce jako oni, tak jich v České republice bude jenom 180,“ srovnává Horská. „Historicky i z hlediska řízení máme blízko k Rakousku, kdybychom se jím měli inspirovat, tak budeme mít obcí 2500.“

Čtěte také

Slučování obcí? Jsou roztříštěné, konstatuje ekonom. Zapojme obyvatele do lokálních rozhodnutí, navrhuje starosta

Ke sjednocování ale zatím chybí politická vůle – mimo jiné proto, že post starosty často bývá vstupenkou do celostátní politiky.

Výhody by přitom podle ekonomky nebyly jen ekonomické, sdružení obcí by mohlo disponovat větším odborným know-how a silnějším mandátem pro vyřizování administrativy a dalších nezbytných úkolů.

„Roztříštěnost státní správy způsobuje, že mezi regiony je obrovský rozdíl. Spojování má tudíž smysl v okamžiku, kdy některé obce mají malou ekonomickou sílu, nemají tolik daňových příjmů a často se tam mění politická orientace,“ dodává Horská a uzavírá:

„Možná je lepší zamyslet se, jestli už není čas podívat se, kde jsou mikroregiony, které jsou často relativně homogenní – řeší podobné problémy a mohou spojit kapacity.“

V čem spočívají výhody společenství obcí? Jak velké obce jsou pro ekonomiku výhodné? A kterou zemí se při změnách inspirovat? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Moderuje Václav Pešička