Sledovat jakýkoli širší vědecký obor je dnes nemožné, říká psycholog médií Šmahel

I ve světě internetu číhají nebezpečí a musí se dodržovat pravidla (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy I ve světě internetu číhají nebezpečí a musí se dodržovat pravidla (ilustrační foto)

Významného úspěchu se podařilo dosáhnout tvůrcům odborného časopisu Cyberpsychology. Tento žurnál připravovaný na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity ve skupině psychologa médií Davida Šmahela pronikl mezi vědeckou elitu. Je první na této univerzitě, který se může chlubit označením impaktovaný.

„Impakt faktor vyjadřuje, kolik citací získá průměrný článek vydaný v časopise za poslední dva roky,“ vysvětlil v Magazínu Leonardo profesor David Šmahel.

Citace jsou kritériem, které popisuje úspěšnost vědce, vědy nebo i časopisu. „Platí pravidlo, že čím více citací, tím lépe. To, že si vás nebo vašeho článku někdo všimne a cituje vás, znamená, že vás považuje za významné.“

„Zatím neexistuje lepší kriterium, protože měřit dopady vědy na společnost je obtížné, až nemožné. Toto tzv. scientometrické kriterium je jednoduché a relativně jednoduše měřitelné. Když někdo používá vaši práci, tak se předpokládá, že je důležitá a má vliv na vědu jako takovou.“

Zmíněný impakt faktor přiděluje společnost, která provozuje databázi Web of Science. „Ta je dnes ve světě asi nejpoužívanější. Funguje to tak, že daný časopis zažádá o hodnocení, a Web of Science vám na základě mnoha kriterií hodnocení přidělí, nebo nepřidělí.“


Časopis Cyberpsychology publikuje přibližně dvě čísla s 5 až 8 články a dvě zvláštní čísla. „Ročně tak vydáme okolo 25 až 40 článků. Do redakce nám jich ročně přijde asi 90, z těch publikujeme asi 20, dalších zhruba 20 je publikováno ve zmíněných speciálních číslech.“

„Náš časopis vznikl před 11 lety. Tehdy jsem ho nazval Cyberpsychology, což byla trochu chyba, protože časopis není jen z oboru psychologie, ale publikujeme i z oboru mediálních studií nebo komunikačních studií. Název nás dnes trochu brzdí, protože některé lidi můžei odradit, že se jedná o čistou psychologii.“

Psycholog přiznal, že sledovat dnes nějakou širší vědeckou oblast je téměř nemožné. „To platí i pro oblast internetu a sociálních studií. Například jen z oblasti internetových závislostí vychází ročně stovky článků, to stejné platí pro kyberšikanu, soukromí na internetu a další témata.“

Vědec se tedy často orientuje podle kvality autorů článku nebo podle citací. „Jednoduchá rada je, že když používáte Google Scholar, což je Google pro odborné texty, tak jsou zde články řazeny od nejvíce citovaných po nejméně citované autory,“ poradil expert.

Děti a internet? Je to především o komunikaci

Šmahel promluvil i o své specializaci, kterou je internet a virtuální svět. „Tato oblast se neustále proměňuje a přináší nové výzvy jak pro děti, tak pro jejich rodiče. Ti se často neorientují, a sami nevědí, jak dětem poradit.“


„Sledujeme vývoj a snažíme se přijít na to, jak se děti chovají na internetu, jaká je ohrožují rizika a jak by jim mohly odolávat nebo se jim rovnou vyhýbat. Radíme i rodičům.“

Neexistuje ale žádná univerzální rada, konstatoval vědec. „Hodně záleží na tom, jak dítě samotné k virtuálnímu světu a internetu přistupuje, jak po něm baží. Jestli má tendence ho nadužívat a trávit na něm hodně času, tak rodič musí tento čas kontrolovat.“

Rodič také musí s dětmi o tématu rozmlouvat. „Musí se ptát, co dělají na internetu, proč to tam dělají, do jakých chodí virtuálních světů, co dělají s mobilem, jaké mají online kamarády. Všechny tyto věci by měl rodič vědět a dávat dítěti zpětnou vazbu, jak věci dělat a na co si dávat pozor.“

„Je to o komunikaci, ne o tom, že rodič jen slepě kontroluje aktivitu dítěte na internetu, ale nezeptá se ho, co a proč tam dělá,“ shrnul David Šmahel.