Slavkovský formát je otloukánek, ale odolný. Setkání prezidentů dává smysl, ujišťuje analytička

Slavkovský formát existuje už 11 let, ale teprve loni, když mu předsedala Česká republika, se z iniciativy českého prezidenta Petra Pavla setkali i prezidenti. Jejich pravomoci jsou v Česku, Rakousku i Slovensku zhruba podobné a ani rakouský prezident nevyužívá všechny, které mu teoreticky dává tamní ústava. Může tedy jejich setkání znamenat víc než jen formální stvrzení dobrých vztahů tří středoevropských zemí?

Myslím, že z regionálního hlediska a z hlediska politik všech tří zemí je to důležité setkání. Byť, jak správně říkáte, prezidenti mají omezené pravomoci v těch oblastech, které budou v úterý řešit a které by mohly být tématem té regionální spolupráce.

Čtěte také

Kdo pojede na summit NATO? Logicky premiér, zní z ANO. Pehe: Kompetenční žaloba je reálná

Určitě je to ale stvrzení toho, že všem třem zemím a jejich prezidentům na regionálních vztazích záleží a že tyto vztahy fungují. Byť tento Slavkovský formát bývá vedle Visegrádské čtyřky takovým otloukánkem. 

Ale toto setkání určitě svoji váhu má. Témata, kterým se budou prezidenti věnovat, mohou být dál rozpracována na pracovních úrovních a mohou z nich přijít hmatatelné výsledky, které potom budou mít dopady na spolužití v našem regionu. 

Říkáte, že je tento formát takovým otloukánkem. Co tedy po těch jedenácti letech fungování představuje? Dá se o něm mluvit jako o určitém doplňku Visegrádské čtyřky? 

Když Slavkovský formát v roce 2015 vznikl, bylo to tehdy z iniciativy sociálně-demokratických předsedů vlád všech tří zemí. Mluvilo se o tom jako o pomyslné konkurenci Visegrádské skupině. Tyto domněnky ale byly okamžitě rozptylovány tvůrci slavkovské spolupráce, kteří tvrdili, že ty dva formáty mají fungovat vedle sebe.

Čtěte také

Hledá Babiš ve Vídni spojence? Lizcová: Rakousko je zemí, která evropský kompromis přijme a zavede

Visegrádská skupina si ale po celou dobu, i za těch posledních několik let, co moc dobře nefunguje, drží velkou část pozornosti. Když se člověk baví o regionální spolupráci ve střední Evropě, tak ho jako první napadne Visegrádská čtyřka 

Jakkoliv ale může být slavkovská spolupráce podceňována, protože se nezabývá velkými zahraničně-politickými a strategickými tématy, je velmi rezilientní. Existuje už jedenáct let, a to navzdory očekáváním, která nikdy nebyla vysoká. 

A existuje i přesto, že už dlouho předsedy vlád těchto tří zemí nespojuje stejná stranická příslušnost. Já bych tedy tento formát nepodceňovala, myslím, že obě zmiňované skupiny mají své místo. 

Obrana, nebo záchranný systém?

Největší obavu z narušení spolupráce Visegrádu mělo tehdy Polsko? Jak se ke Slavkovskému formátu po těch letech staví?

Polsko se samozřejmě dívalo podezřívavě na to, že ve střední Evropě vzniká formát, kterého Polsko coby největší stát není součástí. 

Ale myslím, že se podařilo od té doby na jednu stranu Polsko přesvědčit, že ten formát dává pro Česko, Slovensko a Rakousko smysl. A zároveň se i polská zahraniční politika od té doby posunula a ze střední Evropy se dívá spíše na sever.

Čtěte také

Foltýn: Evropa už společnou armádu má, jsou to Ozbrojené síly Ukrajiny. Díky nim můžeme být pomalí

Co je ale zajímavé a na co teď můžeme být zvědaví, bude, jak se k Slavkovskému formátu postaví maďarská vláda. Nový premiér Péter Magyar už deklaroval, že má o spolupráci s Rakouskem velký zájem. Takže by dávalo smysl, aby se snažil vztahy mezi Maďarskem a Slavkovským formátem zúžit. 

Český prezident Petr Pavel dlouhodobě tlačí na silnější obranu a vyšší výdaje na bezpečnost. Nakolik je právě otázka bezpečnosti pro tyto tři středoevropské státy pojítkem?

Rozhodně nejde říct, že by tyto země měly na otázku aktuální bezpečnostní situaci v Evropě stejný strategický náhled. Je potřeba samozřejmě říct, že žádný z těch tří prezidentů není hlavním hybatelem zahraniční politiky své země. Byť Petr Pavel je v zahraniční politice velmi důležitým hráčem. 

Navzdory různým politickým nebo strategickým východiskům ale existují témata, o kterých se tyto země spolu mohou bavit a které se týkají všech. Je to například otázka připravenosti na krize. 

Už při minulém prezidentském summitu se řešil například integrovaný záchranný systém, což je něco, co bez ohledu na politická východiska všechny tři země potřebují pro případ, že by došlo k nějaké krizi nejenom vojenského charakteru, ale třeba i k přírodní pohromě a podobně.