Slaná voda na povrchu měsíce Europa

8. březen 2013

O existenci podpovrchového oceánu na Jupiterově zmrzlém měsíci Europa jsme doposud neměli přímé důkazy. Nyní se však zdá, že se z tohoto skrytého rezervoáru dostává trhlinami v ledové krustě na povrch měsíce slaná kapalná voda.

Naznačuje to nová studie odborníků z americké agentury NASA a kalifornské techniky California Institute of Technology. Podle nejnovější analýzy astrofyzikálních měření, provedených na Keckově observatoři na Havaji, se pravděpodobně z hloubky mnoha kilometrů dostává průrvami v zmrzlé krustě na povrch měsíce voda obsahující soli, zejména chlorid hořečnatý. Na povrch měsíce Europy však zároveň z kosmického prostoru dopadá síra, kterou do kosmu vyvrhují aktivní sopky, nacházející se na jiném Jupiterově měsíci - Io. Síra pak reaguje se solemi obsaženými ve vodě a vzniká zde například minerál síran hořečnatý.

Vědci detailně porovnali spektrální signaturu všech možných solí se spektrem infračerveného světla, které přichází z Europy, a zjistili, že tato signatura odpovídá jedné hydratované formě síranu hořečnatého, mineralogicky zvané epsomit. Tato analýza dříve nebyla možná kvůli nedostatku spektrálních dat s dostatečně vysokou rozlišovací schopností. Pokud by oceán nebyl nějak propojen s povrchem, nedala by se podle odborníků vysvětlit přítomnost hořčíku na povrchu. A sloučeniny síry se pak mohou naopak dostávat z povrchu měsíce do hlubin oceánu. Celkovou hloubku oceánu na Europě vědci odhadují až na 100 km.

Toto zjištění ukazuje na pravděpodobnost výrazných a konkrétních chemických dějů na Europě a také na výměnu energie mezi podpovrchovým oceánem a povrchem Europy. Oceán by tak mohl být zahříván a mohl by být dokonce i chemicky podobný oceánu pozemskému. Tyto okolnosti mohou zvýšit šance na existenci jistých forem života na Europě.

Zdroje: SciTechDaily, Popular Science, NASA, CalTech (PDF)

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio