Sladký život důchodkyň v Dánsku: stárnutí je dlouhou a zábavnou dovolenou
Proč se starší ženy v Dánsku cítí dobře? Na tuto otázku odpovídá britský deník Guardian.
Dánské ženy v něm vysvětlují, proč je stárnutí v zemi, která se dobře stará o své obyvatele, vlastně jakousi dlouhou a zábavnou dovolenou.
„Teď nemůžu mluvit, hraju golf, zavolám později,“ nebo: „Lituji, je na dovolené ve Francii.“ To jsou ukázky odpovědí, jaké dostanete, když hledáte dánskou důchodkyni. Jsou prostě zaneprázdněné.
Mají i mnoho dalších zájmů. Uslyšíte: „Právě odcházím na kurz italštiny, a pak mám pilates,“ nebo: „Právě odjíždíme do Helsinek, pak do Mnichova. Vyměnili jsme si dům s jednou tamní rodinou.“
Šití, pletení, zahradničení, lekce klavíru, hraní na varhany v místním kostele, procházky – to všechno a další záliby mají starší ženy v této severské zemi. Hektický denní program u nich není žádnou výjimkou, píše Guardian.
Eva Kernerová, bývalá sekretářka, odešla do důchodu v roce 2006. Bylo jí 71 let. Dvakrát týdně chodí do tělocvičny – vždy na několik hodin. Navštěvuje koncerty, muzea, hodně cestuje, zpívá v místním pěveckém sboru a šije.
„Právě teď dokončuji dvoje šaty pro svou snachu. Mám hezký život,“ pochvaluje si Eva Kernerová.
„Lidé mi někdy říkají, že musím být unavená, protože toho hodně dělám, ale opak je pravdou. Když jsem aktivní, tak jsem mladá. Cítím se být šťastná,“ řekla britskému listu.
Necítí se tak jenom Eva Kernerová. Podle nedávné studie jsou dánské důchodkyně nejspokojenější v Evropě. Starší lidé vědí líp, co mají rádi, co jim přináší pocit štěstí. Nezabývají se tím, co od nich očekávají jiní lidé.
Eva Kernerová říká: „Jsem šťastnější, protože nemám tolik stresu. Nemusím se o nikoho starat, můžu dělat, co chci. Mám mnoho přátel mezi důchodci a setkáváme se, kdykoliv se nám to hodí.“
To je důvod, proč si žijí důchodkyně spokojeněji než muži-důchodci. „Ženy jsou typicky lepší ve vytváření a udržování společenských vztahů,“ říká Meik Wiking z dánského Institutu pro výzkum spokojenosti.
„Z výzkumu víme, že naplnění potřeby někam patřit je jedním z ukazatelů spokojenosti,“ konstatuje. Studie také ukazují, že aktivní život zlepšuje zdravotní stav a kupříkladu učení se cizím jazykům má pozitivní účinek na mozek.
Pomáhá také to, co se dá nazvat „dánským způsobem života“. „Dánsko je země, která se o své občany stará,“ pochvaluje si 71letý bývalý docent Jette Eiberg z Kodaně a dodává: „Mám štěstí a jsem vděčný, že tady žiju.“
Souhlasí s ním již zmiňovaná Eva Kernerová, „Často si říkáme, že máme v Dánsku privilegovaný život.“ Bydlí v zemi, která se pravidelně umisťuje v průzkumech spokojenosti populace na předních příčkách.
„Za časů mojí matky se tady nežilo tak snadno,“ vzpomíná Kernerová. „Stát tehdy tolik nepomáhal. Když dnes poslouchám stížnosti mladých lidí na nedostatek peněz, tak si říkám, že žijeme v jedné z nejlepších zemí na planetě. Dánsko je dobré pro rodiny s dětmi, péče o děti je skvělá.“
Dánský sociální stát dotuje dětská centra, kam mohou zaměstnaní rodiče dát své ratolesti už od věku 6 měsíců. Péče je dostupná pro všechny. Proto babičky a dědové nemusí plnit úlohu neplacených pomocníků na hlídání dětí.
„Vždy jsme našim dětem říkali, že můžeme pomáhat s vnoučaty, ale že hlídání nemůže určovat náš život,“ poznamenává Kernerová.
Vysoké daně v Dánsku sice možná způsobí, že bohatým lidem zaskočí, když si chtějí vychutnat francouzské víno Chablis. Jsou ale dobře využity, Dánové jsou spokojeni.
Mezi členskými státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je v Dánsku nejnižší nerovnost v příjmech obyvatel. Když člověk žije v oblasti, kde lidé vydělávají přibližně stejné peníze, je šťastnější.
Dánsko má zároveň nejlepší penzijní systém na světě. Průměrně odcházejí Dánové do důchodu v 65 letech. Je tam také jeden z nejkratších pracovních týdnů – 37 hodin.
Proto mají Dánové čas na přátele a zájmy i během aktivního věku. Pro ženy tam ale není práce hlavní identitou. Důležitá je pro ně rodina a přátelství. Neplatí to však o mužích.
Ne všichni dánští důchodci si můžou dovolit časté cestování do ciziny. Mnohé ženy čelí problémům podobným v jiných zemích – zejména zdravotním. Místní komunity ale organizují různé akce, výlety, a dokonce společné oslavy svátků.
Článek končí slovy 72leté důchodkyně z Kodaně: „Žije se mi dobře. Mám rodinu a přátele, se kterými můžu cestovat. Jsem zaneprázdněná. Právě se chystám za svou sestrou. Je jí 89 let.“
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka