Skotové mají whisky, Rusové vodku a Nizozemci jenever

Holanďan nebo nizozemský gin, tak se přezdívá jeneveru. Tato pálenka s chutí jalovce se těší velké oblibě hlavně v Belgii a v Nizozemsku. V obou zemích má dokonce své národní muzeum. To nizozemské sídlí ve Schiedamu a zjistíte v něm mimo jiné i to, že jenever toho má hodně společného nejen s ginem.

„Máme tady měděné kotle, pod kterými topíme koksem,“ ukazuje mi průvodce Marco Spruit Bleeker. „Fungují stejně jako kotle na destilaci whisky. Trojí destilací v nich získáváme až šedesátiprocentní alkohol nazývaný sladové víno.“

„Ten putuje do nádrží umístěných pod podlahou,“ dodává Marco a dupe na důkaz svých slov do dřevěného poklopu na zemi.

Čtěte také

Palírna v muzeu

Schiedamské muzeum jeneveru sídlí v cihlové budově bývalé palírny, která stojí na nábřeží jednoho z městských kanálů. V jejím přízemí plném dřevěných sudů a historického náčiní pracovníci muzea oblíbený likér dodnes vyrábějí.

Jeho základ z obilí je stejný jako u whisky, a proto také sladové víno i po následných třech letech zrání v sudech chutí spíše než gin připomíná národní nápoj Skotů a Irů.

Průvodce schiedamským muzeem jeneveru Marco Spruit Bleeker

„Ještě to není jenever, protože v něm chybí klíčová přísada, podle které získal i své jméno. A to jsou jalovcové bobule,“ vysvětluje průvodce. „V alkoholu je louhujeme dva týdny, po kterých získá typické aroma a chuť jalovce.“

Když nemáte jenever, vyrobte si gin

Marco mi dává přivonět k čirému jeneveru a opravdu voní trochu jako gin.

Kromě Nizozemců si jenever zamilovali také Angličané. Když mezi oběma zeměmi vypukla obchodní válka, nemohl se do Anglie dovážet, a proto se ho rozhodli vyrábět sami.

Čtěte také

„Věděli, že do něj patří jalovec. Přidali další byliny a vytvořili něco, co se dalo pít. Podle jeneveru se tento nápoj zkráceně jmenuje gin,“ popisuje Marco s kapkou rivality v hlase historii vzniku britského ginu, který se nakonec stal mnohem známějším než jeho nizozemský vzor.

Schiedamské muzeum jeneveru stojí na nábřeží jednoho z městských kanálů

Zašlá sláva holandské pálenky

V dobách největší slávy jeneveru v 16. a 17. století fungovaly jen tady ve Schiedamu čtyři stovky palíren a vyráběly miliony litrů tohoto nápoje ročně. Dnes působí ve městě nedaleko Rotterdamu poslední čtyři tyto lihovary.

Čtěte také

Lihovar v muzeu jeneveru obhospodařují mimo jiné i dobrovolníci. Třeba jako někdejší učitel Peter Mulder.

„Vždycky mě to zajímalo. Když jsem odešel do penze, přemýšlel jsem, čemu bych se věnoval. Můj děda míval palírnu, takže to mám trochu v genech. Proto tady pomáhám. Je to nejlepší práce, jakou člověk může dělat,“ pochvaluje si.

V destilační nádobě pozvolna probublává přes 200 litrů tekutiny

Nizozemský tekutý chleba

A pak pro mě Peter otevírá jednu z destilačních nádob. Uvnitř je přes 200 litrů tekutiny, která pomalu probublává a vytváří se v ní alkohol.

„Všechno tady děláme ručně. Do jeneveru nepřidáváme žádný cukr ani barviva, a tak je to zcela přírodní produkt. Vyrábí se navíc z obilí, takže se mu klidně dá říkat i tekutý chleba,“ přidává Marco další možnou přezdívku jeneveru.

Tu si ovšem my Češi budeme asi už vždycky spojovat výhradně s pivem.

autoři: Filip Nerad ,
Spustit audio

Související