Skořepa: Žijeme čím dál víc na dluh, ale nemusí to být špatně. Hlavní je myslet i na nenadálé výdaje

„Odvěký lehký odpor k dluhům – už je asi slabší, než býval, ale pořád přetrvává – je možná určitým filtrem, který pomáhá aspoň části společnosti, která by to neuměla, vytvořit určitý refle: Aha, toto radši ne, protože všichni říkají, že bych dopadl špatně,“ domnívá se Skořepa.

Čtěte také

Rezerva má být první výdaj. Učme i děti, aby si z kapesného odkládaly, v dospělosti z toho bude vrozený zvyk, říká ekonom Skořepa

Dluhy podle něj není nutné obecně nálepkovat jako škodlivé, protože v celé řadě případů otevírají nové investiční příležitosti a tím obohacují škálu ekonomických strategií a možností.

„Jsou dva základní typy úvěrů. Investiční nám umožňuje nakoupit něco, co nám zvýší naši produktivitu, takže samy sebe zaplatí, protože do budoucna doufáme, že si ta investice sama na sebe vydělá,“ vysvětluje Skořepa.

„A pak jsou úvěry spotřební, které si na sebe nevydělají. Je s větším otazníkem, jestli to je ještě správný postup brát si peníze na spotřebu. Role spotřebních úvěrů každopádně je, že si koupím už teď něco, na co bych si musel ušetřit, tím mi to umožňuje posunout něco z budoucna blíž do přítomnosti, a tou cenou je úrok.“

Riziko mimořádných položek

Podle agentury STEM si zhruba 25 procent dotázaných respondentů vůbec nespoří. Asi 15 procent domácností žije od výplaty k výplatě a značná část populace nepovažuje tento způsob hospodaření za problematický. Přibližně dvě třetiny Čechů pak vnímají dluh jakožto běžnou součást své finanční reality.

„Češi jsou, ve srovnání se západní Evropou, co se týče života na dluh, úplní žabaři. Ano, žijeme čím dál víc na dluh, ale pořád to není zas tak velká věc a riziko to být nemusí, dokud budeme všichni dostatečně opatrní,“ porovnává Skořepa a pokračuje:

Čtěte také

Češi dost nevyužívají možnost oddlužení. Problém je v práci na černo, vysvětluje Daniel Hůle

„Regulace dluhů je v Česku docela vymazlená a dokud taková bude, tak bych se toho nijak zvlášť nebál. Vždycky budou špatné dluhy a neustále budeme slýchat o tom, že je někdo neustál. Ale v mezinárodním srovnání podílu špatných dluhů jsme teď v Česku na historických minimech.“

Pro rozumné zhodnocení, jestli může zájemce o hypotéku úrok zvládnout, je potřeba zvážit několik faktorů a nezatajovat žádné skutečnosti bance poskytující půjčku. „Hřích není vzít si úvěr, ale lhát tomu, kdo mi pomáhá zhodnotit, jestli na ten úvěr mám,“ soudí ekonom České spořitelny.

Zejména je potřeba zamyslet se nad svou ekonomickou stabilitou – jakou mám práci, zda hrozí, že o ni přijdu, a jak bych zvládl zafinancovat případné nenadálé výdaje.

„U rodinných rozpočtů je třeba správně odhadnout, jaká bude průměrná výše celkových výdajů v nejbližších měsících a letech, přičemž tam započítám i mimořádné položky. Tím nemyslím jenom opravu auta, dovolenou nebo nový notebook, ale třeba i svátky a narozeniny, dárky – někdo třeba bude mít padesátiny, tak se dává něco většího,“ radí Skořepa.

Čtěte také

Neplatíš výživné, nebude fotbal. Lidé se exekuce nebojí, potřebujeme nové nástroje, říká exekutor

„Jednorázových výdajů, které přijdou jednou za několik let, ale je to kupa tisíc, je celá řada. A tím, že nejsou každý měsíc, máme tendenci na ně zapomenout. A to potom může být problém.“

Obecně ale může být úvěr ekonomickým motorem hospodářského růstu ekonomiky i užitečným nástrojem pro rozpočty domácností. Hranice mezi zdravým financováním a přílišným zadlužováním pak vždy leží v zodpovědném posouzení rizika a vlastní schopnosti jej zvládnout.

„Čas od času se stane, že některý úvěr nevyjde, prostě je to riskantní. Ale je to, jako když jdeme ven na ulici a čas od času někoho něco přejede,“ uzavírá Skořepa. „Komu se to nelíbí, tak zůstane sedět doma, ale holt bude jeho život svým způsobem chudší, protože spousta ekonomických příležitostí mu v důsledku toho uteče.“

Dá se na státní úrovni hospodařit s vyrovnaným rozpočtem? Je úvěr na bydlení dobrá investice? A mají mít věřitelé u hypotečního úvěru právo jej kdykoliv splatit bez poplatků? Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Václav Pešička.