Školská reforma začíná - po patnácti letech

16. únor 2004

Reforma českého školství může začít, protože další překážka je za námi. Vicepremiér Petr Mareš a ministryně školství Petra Buzková našli kompromis, který umožní, aby vláda projednala školský zákon. Ten zákon by měl umožnit změny potřebné k tomu, aby se české školství přiblížilo kvalitou i způsobem výuky k vyspělým státům Západu.

Dosud se zdálo, že školská otázka je nad síly české veřejné diskuse. Mluví se sice celkem dost, novináři uměli vyrobit i pár titulků na první strany, jenže téma se pořád nějak nedařilo chytit. Debata se vždy zasekla na nepodstatných detailech.

Levicoví i pravicoví politici se jenom snažili vystihnout své pocity, předem si byli jisti pouze jedním - s tou druhou stranou já s principu nemohu souhlasit. Přitom není možné prosadit vzdělávací reformu, která by neměla podporu z druhé strany politického spektra.

Dnes je dobrá šance reformu uskutečnit: ve vládě jsou zastoupeni největší experti na školství, které mají české politické strany k dispozici. Levicový postoj hájí ministryně Petra Buzková, kterou podporuje náměstek Jaroslav Müllner, bývalý odborář a hlavní autor návrhu zákona. Pravicovým kritikem je vicepremiér Petr Mareš, který byl za minulé sněmovny předsedou školského výboru.

Mareš je pochopitelně ostražitý, jestli zákon nedává příliš velké pravomoci státu a jestli je třeba ještě neposiluje proti současnému stavu. Připomíná, že systém je třeba otevřít, aby uměl reagovat na poptávku občanů a na vývoj pracovního trhu. Současný spor dvou členů Špidlovy vlády nad návrhem školského zákona byl pro veřejnost spíše nesrozumitelný - šlo o to, aby některé paragrafy nebránily vzdělávacím iniciativám jednotlivců, škol, nebo krajů. Marešovi se také podařilo omezit některé pravomoci ministerstva. Významnější je ale samotný fakt, že se kompromis našel. Mareš připustil, že zákon je aspoň trochu snesitelný, Buzková ocenila, že Marešova kritika návrhu zákona prospěla.

Je to správně a není na tom nic divného. Levice i pravice mají svou rétoriku, pokud ale jde o veřejnou podporu vzdělání, mohou se jejich věcná stanoviska snadno překrývat - dochází k tomu běžně ve všech státech západní Evropy i v Americe.

V tom konkrétním se také sešli Mareš s Buzkovou. Oba se shodnou, že v pořádku je především návrh rámcových vzdělávacích programů - jeden bude pro základní školy, zvláštní ale bude mít každý typ středních škol. Programy mají stanovit základní dovednosti, které by si měl osvojit každý žák či student. To umožní zrušit zastaralé osnovy, které do detailu předepisovaly, jaká látka se má na každé škole probírat. Jakým způsobem splnit rámcové požadavky státu, to už si musí naplánovat každá škola zvlášť - s ohledem na své žáky, místní kulturní a ekonomické zázemí.

Jinými slovy: konečně se našla politická vůle, jak prosadit zásadní výměnu komunistických osnov za učební programy, které dávají prostor k otevřené diskusi a zlepšování v rámci každé školy a každé třídy.

Musí to být velkým zadostiučiněním pro Jiřího Kotáska, pedagoga, jehož dlouholetá práce stojí za těmito programy. Z akademické sféry musel odejít po roce 1968, po listopadu ale zcela neústupně prosazoval nejnovější poznatky pedagogické vědy. Zkoušel to za Klausových vlád, tehdy ale změny odmítl křesťanský ministr Petr Piťha. Snažil se prosadit za sociálnědemokratického ministra Eduarda Zemana, ten ale neměl pochopení pro liberální myšlenky a podléhal lobby školských zaměstnanců. Vývoj dal Kotáskovi za pravdu dnes, kdy se jeho projekt se začíná uskutečňovat. Pokud vyjde, bude to ku prospěchu celé země.

Pochopitelně ještě není vyhráno. Teprve začíná vlastní reformní práce. Rámcové programy a školní učební plány se teprve budou zavádět a nemusí se to povést. Rozhodující bude, jestli se do příprav budou smět aktivně zapojit nevládní organizace.

Otevírá se také zcela zásadní otázka o to, jakým způsobem bude stát kontrolovat kvalitu výuky. Ministerstvo dnes chystá hodnotící programy, které by měly vycházet z požadavků rámcových programů. Co v nich bude, to opět významně ovlivní celou reformu. Dosud se na ministerstvu prosazuje stanovisko, které chválí i liberální experti: stát by měl zjišťovat pouze to, jestli všichni žáci zvládnou v rámcových programech předepsané minimum.
Reforma začala, teď jde o to, šanci využít.

autor: Petr Holub
Spustit audio