Škola základ života – od Moravce k Nejedlému. Jak nacisté a komunisté ovlivňovali naše školství

„My jsme nikdy nepřijali možnost, že by to jaksi ten Hitler mohl vyhrát,“ vzpomíná jeden z pamětníků na studium v letech druhé světové války a pokračuje:

Čtěte také

Předjaří 1945 a nechvalně proslulý Emanuel Moravec

„A je zajímavé, že člověk chodil tenkrát do školy a to je asi tím, že byl mladý, že bych to dneska viděl jinak takovou situaci, ale stále ta škola a to, jestli dostanu pětku z matematiky, byla někdy více rozhodující než to, co se vlastně děje.“  

Jak má učitel, jehož povinností za protektorátu bylo při vstupu do třídy zdravit nacistickým pozdravem, předstoupit před třídu a ujmout se výkladu, jestliže ví, že bude muset přinejlepší mlžit a mluvit v jinotajích? Jak se má zachovat, jestliže vidí, že devět dětí z deseti na něm visí očima a chce slyšet pravdu, ale to desáté může mít rodiče konfidenty?

Pro nacisty byla obrovskou prioritou postupná likvidace českých škol i české vzdělanosti. A není divu: jestliže dospělé inteligenty nacisté popravovali a vraždili, inteligenty budoucí prostě nehodlali vůbec nechat vyrůst.

Perzekuce studentů

Největší plánovitě provedená a doslova smrtící rána pro české studenty přišla na podzim 1939. Na 28. října toho roku připadalo první výročí vzniku Československa za existence protektorátu. Češi, a zvláště ti mladí, ještě neměli představu o tom, čeho všeho je nacistická moc schopná.

Čtěte také

Temný podzim 1939: Křik, zmatek, zatýkání a popravy studentů

A tak se pohřeb studenta Jana Opletala, který zemřel na následky zranění utrpěného při bouřích 28. října, stal příležitostí opětovně vyslovit svůj nesouhlas s metodami, které se tu usídlily. Dne 15. listopadu byl Jan Opletal pohřben za relativně umírněných protiněmeckých vystoupení. A 17. listopadu přichází brutální a odstrašující zákrok.

Vysoké školy, koleje a veškeré univerzitní budovy jsou obsazeny esesáky, tisíce studentů odvlečeny do koncentračních táborů a vysoké školy okamžitě uzavřeny, tedy de facto zrušeny. Nastalo v podstatě něco, co bychom mohli nazvat studentským stanným právem.

Nacistům se podařilo navodit atmosféru permanentní hrozby a obavy z dalších podobných zákroků.

Školy po roce 1945

Uděláme ostrý střih do června 1945. Jiří Ješ, stejně jako tisíce dalších studentů, kteří kvůli nacistům nemohli dostudovat, se vrací do školy. Ale zrovna ta jeho byla poškozena bombardováním, takže přes náhradní prostory studoval alespoň trochu.

Čtěte také

Uplynulo 70 let od založení ČSAV. Jejím vzorem měla být sovětská věda

A taky složil maturitu. „Někdy buď koncem srpna nebo začátkem září jsme takzvaně udělali maturity. Já mám maturitu naprostým švindlem v lavici udělanou bez komise, bez ničeho, ale se samými výbornými. Ale to neměl zase každej, to se musím přiznat, že jsem si to snad něčím zasloužil. Ale v lavici jsme byli takto formálně odzkoušeni a prošel i žák, který nenašel na mapě Brno,“ vzpomíná Ješ.

Jak to bylo dál? Kdy začali tehdejší studenti cítit, že vývoj v nové republice směřuje doleva? Poslechněte si celý Dokument Plus, který připravil Jan Sedmidubský.