Situace v Súdánu se bude jen zhoršovat. Na hranicích je osm milionů lidí, varují Lékaři bez hranic

Vaše organizace se snaží v této části Súdánu působit. Jaké máte aktuální zprávy o situaci ve Fáširu?

V současné době máme zdravotní tým ve městě Tavila, což je oblast, která je vzdálená zhruba 60 kilometrů od Fáširu. Přijali jsme tam za několik posledních dní pacienty, kteří byli na útěku z Fáširu, a situace je podle toho, co vidíte jen na lidech, úplně příšerná.

Čtěte také

„Chybí anestezie i nitrožilní výživa.“ Český lékárník na misi v Jižním Súdánu bojuje každý den o základní léky

Jenom před několika málo dny jsme tam měli 165 dětí, které přišly z Fáširu, a 75 procent z nich trpělo podvýživou. To bylo ještě předtím, než došlo k obsazení města Jednotkami rychlé podpory (RSF). Situace je tam dlouhodobě katastrofální a teď se to bude ještě zhoršovat.

Problém přístupu

Daří se humanitárním organizacím nebo konkrétně vaší organizaci doručovat tam alespoň nějakou pomoc?

Je to extrémně složité. V současné době máme v Súdánu tým, který čítá něco kolem 1300 lidí a pracujeme v 11 státech – Súdán je země s federativním zřízením –, ale nedaří se nám dostat přímo do Fáširu. Doufáme, že se to zlepší a že humanitární pomoc bude moct proudit i tam.

Tomáš Bendl, manažer komunikace Lékařů bez hranic|foto:Zdeněk Chaloupka / Lékaři bez hranic

Zároveň je špatný přístup do různých oblastí Súdánu trend, který evidujeme už od doby, kdy válka v dubnu 2023 začala. Minulý rok jsme se museli stáhnout například i z uprchlického tábora Zamzam, kde potom docházelo k masakrům ze strany jednotek RSF. Podobná situace byla i na konci roku 2023 v různých oblastech kolem Dárfúru.

Takže problematika přístupu bohužel to není nic, co by bylo nové, ale je to něco, co situaci zhoršuje.

Co dodávky humanitární a lékařské pomoci komplikuje nejvíc?

Nejvíc to komplikuje, že nám k tomu nechtějí udělit přístup Jednotky rychlé podpory (RSF), ale abychom byli úplně upřímní, v některých oblastech ani samotná súdánská armáda. To znamená, že pomoc je velmi často situovaná spíše na hranicích například s Jižním Súdánem nebo s Čadem, kde teď hledá útočiště něco kolem osmi milionů lidí, kteří utekli před válkou. Snažíme se jim pomáhat primárně tam.

Svědectví o násilí

Náš blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček ve středu s odkazem na server Al Džazíra říkal, že Yaleská škola veřejného zdraví analyzovala některé satelitní snímky z Fáširu a konstatovala, že tam na ulicích leží mrtvá těla. Jaké máte zprávy o násilnostech a jakou roli v tom hraje etnicky motivované násilí?

Nemáme jiné zprávy. Pacienti i pacientky, které ošetřujeme ve městě Tavila, to potvrzují, mluví o tom dlouhodobě velmi podobně. Není to jenom incident, který by se stal v posledních několika dnech.

Čtěte také

Hodil by se nový mírumilovný Mahdí. O zapomenuté súdánské válce s publicistou Filipem Brychtou

Bohužel je to problém, který se táhne s tím konfliktem jako takovým.

Ale jak říkám, my nepracujeme přímo ve Fáširu, protože nám tam armáda ani Jednotky rychlé podpory neumožní přístup, takže přímé svědectví nedokážeme bohužel poskytnout ani my.

Jak vidíte do budoucna práci vaší organizace v Súdánu a konkrétně v provincii Severní Dárfúr? Podaří se tam udržet vaši přítomnost nebo rozšířit sporé dodávky humanitární pomoci?

Pracujeme na tom a věříme, že ano. Možná jenom pro kontext, aby si to lidé také uvědomili: jako Lékaři bez hranic pracujeme v Súdánu už od sedmdesátých let minulého století, takže naše působnost je tam opravdu dlouhodobá a není to poprvé, kdy je tam situace složitá.

Snažíme se vyjednávat se všemi stranami konfliktu, abychom mohli rozšiřovat operace a pomáhat civilistům, abychom to mohli udržet i do budoucna, nejen teď. Jestli se to stane a jestli se to povede, samozřejmě není jenom na nás, ale snažíme se o to denně.