Situace v naší nejsilnější pravicové straně

3. říjen 2008

Nazval jsem svůj příspěvek Situace v naší nejsilnější pravicové straně. Čestný předseda této strany, Václav Klaus vždycky požadoval, aby situace v politice byla standardní. Žádné občanské fórum, ale standardní politické strany. A ke standardu ovšem patří, aby pravicovou stranu - je to naše jediná poslanecká pravicová strana - volili pravicoví voliči a ne ti, kteří ji volí z nejrůznějších důvodů, zejména protože se domnívají, že volí proti komunistům.

To souvisí totiž s velmi malým pochopením toho, co je a co není pravicové. Jistě, žádná pravicová strana nebude souhlasit s komunistickým programem, to jen od začátku platnosti principu nulové tolerance mezi ODS a sociálními demokraty, hlasovali pragmaticky raději jak sociální demokraté, tak poslanci ODS, s komunisty, aby nemuseli souhlasit s návrhy nulově tolerovaného protivníka. V prvních letech naší obnovené demokracie ovšem - což si dnes už ani neumíme představit - umožnili třeba sociální demokraté v devadesátém šestém roce vládnout Klausovi menšinově. Dnes však vládne nulová tolerance. Nicméně: domnívám se - že protikladem k pojmu totalita, v níž vládla KSČ, je demokracie. A v té jsou strany pravicové, středové a levicové.

Proto považuji za velmi primitivní reakci jednoho cvičitele Sokola, který po listopadu říkal, bratři, už to nebude za pochodu levá, levá, ale - pravá, pravá. Jen tak budeme správně pochodovat. A všichni mu tleskali. To je v podstatě jádro onoho problému. A chceme-li být přísní, i jádro nepochopení, co je totalita a co je demokracie, i když onen cvičitel se této pojmové nepřesnosti dopustil v euforii po pádu komunismu.

Vůbec nechci soudit, jaký podíl viny v dnešní krizi ODS má exposlanec Morava, poslanec Tlustý, či šéf klubu Tluchoř. K tomu byly zřízeny ostatně dvě komise, které stejně nic nevyřeší. Alespoň ta parlamentní - souzeno dle výsledků šetření všech dosavadních parlamentních komisí, které opravdu nevyšetřily nic. Ale jak píší Lidové noviny, předseda poslanecké vyšetřovací komise má nárok na bonus pětadvaceti tisíc a služební automobil.

Chci se však vrátit k standardnosti naší politické scény. Je tak docela standardní, když v naší největší pravicové politické straně neexistovala údajně žádná pluralita a všichni byli úzkostně disciplinovaní? I když na existenci platforem doplatily některé malé politické strany. Není to přesto nepřirozený stav - aby si všichni mysleli totéž? Není před ODS očistná kůra, ale dlouhá očistná kůra, kdy její vedení přivolí k větší pluralitě hlasů, byť pravicových?

Není určitou vizitkou názorů na demokratičnost strany i diskuse ohledně možného vyloučení ze strany? Jan Zahradil, předseda pracovní komise pro změnu stanov, o níž bude rozhodovat až prosincový kongres ODS, tentokrát asi správně pochybuje, zda je rozumné vyloučení člena vyšším stupněm ODS, když to neudělá nižší článek. Říká, že je zde určitá obava, a nyní cituji podle Lidových novin, aby se to neobrátilo proti samotné ODS v tom smyslu, že by to členská základna považovala za nedemokratické opatření, konec citátu. Jsem přesvědčen, že demokraté v ODS - název přece zní Občanská demokratická strana - by to za nedemokratické považovat mohli a měli.

Spíš bych doporučoval větší opatrnost a případně víc úpornějšího jednání při sestavování kandidátky strany pro volby do Poslanecké sněmovny. A vyskytne-li se uprostřed volebního období někdo, kdo se protiví vedení strany, pak je to - podle mého názoru - nemilé, ale nedá se s tím do příštích voleb nic dělat, když ho nevyloučí v místní organizaci.

I demokracie a s ní spojený stranický systém má své problematické stránky. Vedení strany může jediné - pečlivě dbát na výběr ministrů, reprezentujících stranu. A při tom by mělo pečlivě zvažovat, zda případné skutečnosti o vztazích ministrů s podsvětím jsou opravdu čisté. I když čistota a podsvětí je vlastně protimluv. Nebyl bych ve svém odsudku ovšem tak příkrý, jako byl Jaroslav Plesl, který by okamžitě vyměnil ministra vnitra jen proto, že podporoval - ovšem před svým působením v roli ministra - podnikatele, který spolupracoval s Mrázkem.

Krize v ODS není žádná tragedie a náš demokratický systém i Občanská demokratická strana se s ní jistě vyrovná. Jen je to další důkaz pro tvrzení, že naše postkomunistická realita je i po bezmála dvaceti letech velmi labilní. A jen pro srovnání: dvacet let totiž trvalo období našeho prvního samostatného státu, Československé republiky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio