Situace okolo televize NOVA

15. květen 2003

Zázrak se nekonal. Potvrdilo se, že odvolání Českého státu proti rozhodnutí mezinárodní arbitráže byl zoufalý pokus, odsouzený dopředu k nezdaru. Od patnáctého května je tedy definitivně rozhodnuto o tom, že Česká republika musí společnosti CME uhradit zhruba deset a půl miliardy korun za znehodnocení investice do televize Nova.

Není určitě shodou náhod, že v předvečer vynesení verdiktu švédského soudu ztratil definitivně poslední zbytky vlivu v Nově její dosud jediný generální ředitel v historii Vladimír Železný. Byl to právě on, kdo se v létě roku 1999 rozhodl odstřihnout od vysílání Novy zahraničního investora.

Tím rozpoutal spor, který po letech vyústil v rozhodnutí mezinárodní arbitráže o úhradě škody Českým státem společnosti CME. Samozřejmě sám o sobě by Železný těžko dokázal vyfouknout velmi výnosnou a díky masivní sledovanosti velmi vlivnou televizi partnerovi, který do jejího rozjezdu investoval mnohamilionové částky. Vždyť v prvopočátku byl držitel licence, tedy společnost CET 21 v uvozovkách podnikem, který byl rád, že má jednu sekretářku a že jí dokáže zaplatit.

Nebýt peněz CME, poskytnutých Železnému na skoupení akcií v CET 21 sice na Železného jméno, ale ve prospěch zahraničního investora, těžko by generální ředitel Novy později ovládl rozhodující podíl v CETu. To všechno bylo všeobecně známo. Rovněž nebylo tajemstvím, že spolupráce mezi CET 21 a servisní organizací Novy je založena na takzvané exkluzivní smlouvě. Právě ona měla zaručovat, že v době, kdy se komerční televize postaví finančně na nohy a začne snášet zlatá vejce, nebude od ní investor odstřižen.

Všechny tyto okolnosti v létě roku 1999 nechaly klidnou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta možná dle platných zákonů neměla moc pák, jak Železnému odluku zhatit. Přesto nevyvinula žádnou aktivitu, která by na značně nestandardní chování Železného veřejně upozorňovala a snažila se zjednat nápravu. Rovněž někteří politici podlehli lákavým svodům být v přízni nejsledovanější televize v zemi a jednání Železného buďto schvalovali, nebo tvrdili, že jde o klasický obchodní spor, do kterého jim nic není.

Takže viníků toho, že Česká republika musí nyní zaplatit zhruba deset a půl miliardy korun, existuje samozřejmě více. Je nyní celkem lhostejné, zda má pravdu premiér Vladimír Špidla, který za jednoznačného strůjce arbitrážní prohry označil nečinnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nebo naopak bývalý radní Petr Štěpánek, který vinu směřuje na hlavu politiků a špatných zákonů. Pro drtivou většinu veřejnosti se v souvislosti s prohranou arbitráží vybavuje spojení televize Nova a hlavně Vladimír Železný.

Proto nebylo náhodou, že den před vynesením verdiktu švédského odvolacího soudu byl Železný odvolán z funkce generálního ředitele Novy. Její současní majitelé tak budou moci lépe veřejnosti vysvětlovat, že je to stará záležitost, se kterou nemají nic společného. Navíc si zajistí, že Železný nebude moci každou sobotu z obrazovky masírovat diváky svými názory na tuto a jiné sporné kauzy, ve kterých osobně figuroval a figuruje. Rovněž budou mít noví majitelé Novy jistotu, že Vladimír Železný ztratí jakékoliv páky na podobu zpravodajství, takže lze očekávat, že výpady vůči České televizi a některým politikům z řad vládní koalice se výrazně sníží, případně definitivně zmizí.

V době, kdy vláda urputně bojuje se schodky veřejných financí a kdy musí kvůli Nově platit zhruba deset a půl miliardy korun, šlo považovat zmiňované aktivity za dráždění kobry bosou nohou. Právě špatná pověst Železného spolu s až podezřele vlídným přístupem k ODS jak ve zpravodajství, tak například také v diskusní Sedmičce, moderované Bobošíkovou, vysloužila televizi Nova v politických kruzích téměř nálepku stranického média.

Je tedy celkem přirozené, že noví jednatelé CET 21 právě v této době Železného odvolali a svůj krok zdůvodňují snahou vrátit toto médium do normálních kolejí, tedy do pozice nezávislé soukromé televizní stanice. Ta si patrně i nadále uchová vysokou sledovanost a zůstane velmi vlivným médiem. Proto bude pod tlakem politiků a bude se snažit s nimi nebýt na kordy. V této souvislosti nelze samozřejmě vyloučit různé zákulisní dohody s politiky a je celkem přirozené, že větší vstřícnost lze očekávat k vládnoucí elitě.

Pokud však nebudou chtít noví majitelé Novy spáchat podnikatelskou sebevraždu, musí se vše pohybovat v rozumných mezích, protože po volbách se role vlády a opozice mohou vyměnit, kdežto televize má zájem vydělávat bez ohledu na volební výsledek. Analýza zpravodajství a publicistiky v posledních měsících naopak naznačovala, že určitá přirozená rovnováha byla vychýlena. Když se k tomu přidá prohraná arbitráž, bylo jasné, že setrvání Železného v čele Novy bylo z dlouhodobého hlediska neudržitelné.

Jde o promyšlený a patrně delší dobu připravovaný tah nových majitelů a ne o blesk z čistého nebe. Odvolání generálního ředitele jim pomůže zbavit se negativního dědictví Železného éry. Podle očekávání odchod Železného těžce nesou především někteří politici ODS. Uvědomují si, že ztrácejí vlivného mediálního spojence. Zuby mohou skřípat rovněž komunisté, kteří po usnadnění cesty Vladimíra Železného do senátorského křesla se až podezřele často objevovali v diskusních pořadech nejsledovanější komerční televize v zemi. Sám Vladimír Železný jako zdatný šachista musel s nebezpečím matu počítat. Přesto činil zoufalé tahy, které k němu nezadržitelně směřovaly.

V případě Železného to nemusí být definitivní konec. Ten může být ještě více hořký. Na krku má stále několik trestních stíhání a také spoustu věřitelů, kterým je nejenom finančně zavázán. Otázkou zůstává, zda jako obyčejný senátor bude moci jejich požadavky splnit.

autor: Petr Hartman
Spustit audio