Sion: Slovo silnější než čin…
Sion vstoupil do učebnic dějepisu jako téměř nedobytné sídlo Jana Roháče z Dubé. Archeologie to už v 60. letech 20. století vyvrátila, ale legendy žijí dále.
Sion je svým způsobem šťastné místo, protože se o něm ví. Dočkalo se archeologického výzkumu a tradičně nachází prostor i v učebnicích dějepisu základních škol. Hrad se dostal do odborných knížek i do filmu, ale současnost už k němu tak laskavá není. Sion najdete v okrese Kutná hora na skalnaté ostrožně obtékané Vrchlicí u Chlístovic. Paradoxně je z něj dnes vidět více, než mohl poznat August Sedláček při sepisování knihy Hrady, zámky a tvrze království Českého: „Nejdouce před Polankou se silnice, octneme se v pěkném údolí mezi živými háji a stinnou cestou pod zeleným bereme se podlé potoku, který paty Sionu kropí, až pod návrší, na němž se rozkládá ves Chlístovice. Oko naše upoutá nejdříve kostel o samotě stojící. Pod samým kostelem jest mlýn, jímž projíti musí každý, kdož chce k Sionu z této strany přijíti. Avšak velice se zklame, kdo měl viděti na Sioně památky nějaké, neboť jen cvičenému oku lze uviděti něco tam, kdež v posledních desetiletích i ty chudé památky všetečně kaženy. Dal je rozvážeti jistý ředitel panství Malešovského, a veliké množství kamene vyvezeno z valů a hradeb."
Namísto 3 měsíců stačily pouhé 3 dny
Sion byl postaven v letech 1426 – 1427 jako soukromá rezidence pro Jana Roháče z Dubé. August Sedláček k tomu dodává: „Hrad Sionský měl krátké trvání, asi jen desíti let aneb o něco více, ale dějiny jeho jsou nad míru bohaté. Okolí jeho, zejména ves Chlistovice s kostelem patřívaly ke statkům Pražské kapituly. Asi roku 1421, když padla Kutná Hora, dostalo se v držení kališníků, ale kdy ho nabyl zakladatel jeho Jan Roháč z Dubé a kdy Sion založil, není známo. Sice Roháč, který pocházel ze Lštěnské pošlosti pánů z Dubé a byl proto v panského stavu, v krajině zdejší již z dřívějších let znám byl. V pamětech vyskytuje se poprvé roku 1397."
Zánik hradu je spojován s rokem 1437 a legendárním tříměsíčním dobýváním, které se nakonec odehrálo úplně jinak. Mnohé napovídá také Ilustrovaná encyklopedie českých hradů profesora Tomáše Durdíka: „Sion byl malý hrad dokonce bez vlastního vodovodního zdroje, který sotva mohl vzdorovat měsíce trvajícímu obléhání velkým vojskem. Nalezené střely z praků a dělostřelecké koule odpovídají sotva několikadenní střelbě a i ta zřejmě stačila hrad vážně poškodit. Žádné stopy podkopů nebyly zjištěny. Mezi nálezy zcela převládají předměty běžné denní potřeby včetně luxusních. Šlo tedy evidentně spíše o soukromé sídlo hejtmana, než o pevnost. Svědčí o tom i nijak důkladné opevnění chvatně zlepšované.“ Z obléhání tak je spíše táboření, kdy nespokojenost s císařem Zikmundem stoupala a navíc obléhatele vedl Roháčův příbuzný, který svého strýce spíše zásoboval vodou, než aby mu škodil. Zlom nastal až s příchodem cizího uherského vojska, které hrad během 3 dnů dobylo a zastihlo Jana Roháče při obědě.
Další události nabraly rychlý spád. Jan Roháč byl i se svými druhy zajat a popraven. August Sedláček vše popsal těmito slovy: „Císař Zikmund zvěděv o dobytí Sionu, kázal v Praze zvoniti ve všech kostelích, jakoby dobyl velikého vítězství. Dne 8. září prý předveden v okovech k císaři do Králova dvoru a tu prý nahlas volal, aby mu oči vypálili, aby se nemusel dívati na nenáviděného panovníka; potom byl s druhy veden na Staroměstskou radnici a tam útrpně tázán s takovým ukrutenstvím, až z něho střeva vyplynula. Nazejtří veden s jatými k šibenici, která nakvap vystavěna z množství dříví, jež bylo pohotově na pokrývání Týnského kostela. Byla o třech patrech. Roháč pověšen nejvýše na zlatém řetěze se zlatým páskem okolo těla, či v panské úpravě. Pod ním pověšeni Prostředek, Výšek a Zelený na červených provazech a pod nimi všichni ostatní na obyčejných provazech. Poprava ta způsobila veliké pohnutí, a dlouho potom se ještě vypravovalo, jak lidé plakali. Roháč zůstavil vdovu Elišku z Kolovrat. Měl-li dítek, není nám známo."
Více o Sionu prozrazuje premiérový článek Když je slovo silnější než čin.