Sinoložka: V Hongkongu se dřív daly koupit smyšlené romány o skandálech čínských komunistů. Už ne

Hongkong ale podle ní navzdory mnoha turbulencím stále zůstal dynamickým místem. „Tam prostě život pulzuje 24 hodin denně. Město, které nikdy nespí,“ přirovnává Moore ostrov k New Yorku.

Velkým vývojem prošla například tamní architektura. Současně si ale tamní obyvatelé cení svých památek. „Třeba ve srovnání s Čínou je trochu retro. Po mnoha letech, kdy tam Britové zbuldozerovali spoustu starých památek, si Hongkonžané velice dbají a váží svých starých budov, které jsou například z 19. století,“ vysvětluje.

Cena soukromí

Nepřekvapivě se s postupným přechodem pod vládu Čínské komunistické strany mění také samotná společnost a její politické vnímání. V kurzu jsou například stále papírové a kovové peníze.

Čtěte také

Čína osekává práva menšin. Nový zákon je snadno zneužitelný i za hranicemi země, míní sinolog Gardáš

„Neradi platí kartami. V Číně tam se platí různými aplikacemi a mnoho lidí tam hotovost už ani nenosí. V Hongkongu ne. Tam lidé chtějí mít svoje soukromí a nechtějí, aby stát nebo vláda věděli, kde utrácí a za co,“ popisuje.

Větší dohled také přidusil velmi aktivní občanskou společnost: „Nebyla tam nikdy demokracie, jak se někdy mylně uvádí v českých médiích, ale byla tam velice silná a aktivní občanská společnost. Byla tam spousta různých komunitních sdružení, spolků a komunální politika tam byla velice důležitá.“

„Tohle občanské hnutí, a dalo by se říct opoziční politické hnutí, už tam po roce 2019 není,“ dodává s odkazem na novelu zákona o státní bezpečnosti, která navzdory dlouhotrvajícím protestům čínská vláda zavedla.

Tisk bez svobody

Součástí dohody, na jejímž základě připadlo území Číně, je 50leté období, kdy má mít oproti zbytku země vyšší autonomii. To v očích sinoložky v mnoha ohledech stále platí.

„Ale co se týče třeba svobody tisku, tak tam už je to velice problematické. Abych to řekla velice diplomaticky, svoboda tisku už tam v podstatě není, hlavně v místních, lokálních médiích,“ přibližuje.

Čtěte také

iROZHLAS

Sinoložka: Exemplární trest pro Laie ukazuje, že Čína dodržuje mezinárodní právo jen, když se jí to hodí

Podobný osud potkal i značnou část tamních knihkupectví. Podle autorit šířily podvratnou literaturu. „Neprobíhá tam ani cenzura, ale je velice silná autocenzura – lidé mají strach a aby neměli problémy, tak prostě radši všechno vyhodí,“ podotýká Moore.

„Když jsem jezdívala do Číny, tak jsem vždycky byla v knihkupectví v Hongkongu na letišti, kde byla spousta ‚podvratné‘ literatury. Normálně se tam prodávala volně a byly to takové romány, často i smyšlené, různé skandální příběhy o vůdcích komunistické strany v Číně,“ vzpomíná.

„Občas jsem nějakou namátkou vzala a přinesla ji svým kamarádům v Číně, tak z toho byli nadšení. Ale tahle knihkupectví už tam nejsou,“ dodává.

Celé Hovory si poslechněte na začátku článku.