Simulační výcvik snižuje časy lékařských zákroků a zachraňuje životy

17. srpen 2017

Čas je při cévních mozkových příhodách rozhodující. Zkracovat dobu, kterou lékaři potřebují k zahájení léčby, se teď daří snižovat díky tzv. simulačnímu vzdělávání. To představil v Magazínu Leonardo neurolog Robert Mikulík z Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně.

„Člověk se vzdělává v simulovaném prostředí, velmi podobně jako se piloti učí létat na pilotních simulátorech,“ uvedl lékař a školitel v jedné osobě.

Podle něj je potenciál simulačního vzdělávání v medicíně obrovský. „Simulace probíhá na figurínách nebo umělých pacientech, kteří už umí dnes spoustu věcí. Mohou to ale být i dobrovolníci nebo herci.“

„Simulace by měla být co nejvíce podobná tomu, jak se s ní lékaři setkají v praxi,“ dodal Mikulík.

Potřeba vyvinout simulační trénink při léčbě cévní mozkové příhody vyplynula ze současné praxe. „Když pacient dostane cévní mozkovou příhodu a je odvezen do nemocnice, tak naším cílem je rozpustit krevní sraženinu.“ Tomu ale musí předcházet vyšetření, které je časově náročné.

„Ukázalo se, že jsme schopni čas zkrátit až na 10 minut jen tím, že změníme procesy v nemocnici a máme natrénováno. Simulační vzdělávání tedy slouží tomu, aby si týmy z různých nemocnic mohly nacvičit nanečisto přechod ze starého systému na systém nový.“

Doháníme zpoždění, říká neurolog

„U simulací je žádoucí, aby člověk dělal chyby, protože se má lektor čeho chytit a co opravit. Cílem je chyby odstranit a vlastní klinickou praxi provozovat až tehdy, kdy si je člověk naprosto jistý tím, že co dělá, dělá správně.“

Protože jde o zážitkový způsob vzdělávání, člověk si mnoho zapamatuje, ale celý proces je také velmi náročný na finance, protože je do systému zapojeno mnoho lidí.


„Samotné podání léku je relativně jednoduché, ale pacient musí být předtím vyšetřen počítačovou tomografií a musí být odebrána anamnéza. Tento proces celosvětově trvá kolem 60 minut. V posledních deseti letech se ukázalo, že efektivita léčby závisí právě na čase. Proto se hledají způsoby, jak čas zásadně zkrátit.“

„Většinou to funguje tak, že je tzv. jeviště, což je místnost, kde se simulace odehrává a kam jsou namířeny videokamery a mikrofony. Zbytek týmu může v druhé místnosti sledovat vše, co se děje na jevišti, protože se všechno streamuje, často z různých úhlů.“

Mikulíkovy scénáře simulace využívají jako pacienta člověka. „Obvykle je to nějaký náš zaměstnanec, který ví, jak simulovat pacienta s cévní mozkovou příhodou. Kromě lektora, sestry a technického personálu je to tedy třeba pět lidí, kteří musí být u simulace přítomní.“

Přesto má simulační vzdělávání velkou budoucnost. „Lékaři si mohou nacvičit obrovské množství dovedností, než se dostanou k pacientovi.“

„Jsme na dobré cestě své zpoždění dohnat. Například Masarykova univerzita začala s výstavbou obrovského simulačního centra. Je to dobrý krok, aby se Česká republika dostala tam, kde jsou dnes v této oblasti Spojené státy,“ shrnul Robert Mikulík.


autoři: oci ,
Spustit audio