Simona Baumrtová / plavkyně
Když jí byly tři roky, přivedl ji její otec Tomáš Baumrt k plavání a dalo by se říci, že se v něm Simona našla. Na evropských a světových šampionátech už posbírala 13 medailí všech barev. K tomu 17 dorosteneckých titulů mistryně republiky a 46 zlatých mezi dospělými. A navíc se těší z pěti aktuálních českých rekordů.
Od evropského šampionátu v Berlíně v roce 2014 o sobě ale pochybuje a média jí příliš nepomáhají se pochybností zbavit – zvlášť poté, co z mistrovství Evropy v Izraeli v prosinci 2015 přivezla „jen“ dvě pátá místa.
Návštěva u psychologa
„Nedočkala jsem se medaile, a najednou se kvůli tomu zbořil svět. Všichni zničehonic píší jen o tom, že nemám placku. Jenže nikdo už se nezmíní, jak těžké je medaile stále vozit,“ zlobí se Baumrtová. Rozhodla se proto vyhledat pomoc psychologa.
Vyprávěla mu, že se dopředu bojí zklamání, že vnímá strach z bolesti doprovázející každý závod, v němž se musí vydat absolutně na doraz. Že se zřejmě ocitla v neřešitelném bludném kruhu. „Před závody se bojím zklamání. Takže musím něco v hlavě změnit. Nejspíš myšlení, co já vím… Musím se asi naučit pracovat se stresem,“ chrlila na psychologa překotně.
Plavání nebo gymnastika?
Na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 si vyplavala 10. místo a sama sebe tím překvapila. Přitom se plavání vůbec nemusela profesionálně věnovat. Ve 13 letech se rozhodovala, jestli bude pokračovat v moderní gymnastice, nebo v plavání. Rozhodly za ní zdravotní problémy s páteří, které nechaly zvítězit plavání.
Za rok uplave přes 2 tisíce kilometrů, důležitý je ale i odpočinek. Volné víkendy ráda stráví u filmu nebo knihy, během dovolené ale dává přednost aktivnímu odpočinku. Ale i gastronomickým hříchům. „Jak já se někdy těším třeba na smažák,“ zasní se s blaženým výrazem. „Smažáček, krokety, k tomu tatarka, mňam. Úplná slast.“ Na Rio se ale připravuje naplno.
