Šibík: Je mně 56 let a mám důležitý vztah. Už nemohu být sobecký jen kvůli fotce

21. prosinec 2019

Fotoreportér a držitel bronzového ocenění World Press Photo Jan Šibík zdokumentoval, ještě jako nezkušený fotograf, listopadovou revoluci 1989. Jeho fotografie oslovují veřejnost svou opravdovostí.

Čtěte také

Informace o dění získával především z vysílání Svobodné Evropy. V dramatických listopadových chvílích se mu podařilo zachytit okamžiky v akci i zastavení. Koncem loňského roku pak vydal knihu (s výběrem fotografií dění v době převratu), kterou nazval Jan Šibík 89.

Jmenuje se tak, protože jsem zachycoval celý rok 1989, nejen listopad. Některé fotografie jsou dokonce z roku 1988, protože v té době byly první demonstrace,” říká v pořadu Hovory.

Šibík nafotil, v rámci východního bloku závěrečnou revoluci v Rumunsku, při které padlo, jak sám říká víc než tisíc stovka lidí.

„(Rumunská revoluce) byla nejdrsnější a nejkrvavější. Když porovnám tu naši, v Československu, absolutně rozumím, že v zahraničí začali říkat, že u nás šlo o velvet. Tedy sametovou revoluci. Tím ale nechci říct, že se tehdy státní policie a veřejné složky nechovaly agresivně.”

Řeším jen věci podstatné

Šibík vysvětluje i to, co ho nutilo dlouhodobě pracovat v krizových a válečných oblastech a jaký důvod měl k zachycování neštěstí a bolesti druhých, mnohdy víc než zblízka.

Čtěte také

„Dalo mně to možnost si uvědomit, a vážit si toho, co je podstatné. Třeba že žiji v zemi, kde nejsem spokojený s politickou garniturou, když ale vím, co se děje jinde ve světě. Jaké problémy lidé řeší, že mají hlad, bojí se o život,... tak to tady je jen problém třetí kategorie.”

K přínosu spíše osobnímu dodává: „Chtěl jsem na taková místa jezdit proto, že jsem místním problému chtěl porozumět. Když to vidíte na vlastní oči, děláte si úsudek podle toho, co vidíte. Zároveň jsem chtěl dělat silné fotky. Obojí jsem tím spojil. Je to ve mně dál. Ale musím si uvědomit, že je mně 56 let, mám důležitý vztah a nemohu být tak sobecký, že nejdůležitější je fotka. Nasměroval jsem pozornost na sociální tematiku.”

Dnes hvězda české fotografie na volné noze proto vyměnila tematiku ohrožení života za obrázky ponižování slabších. Jak uvádí, pohybuje se i s přítelkyní mezi světem bosých rikšů v Kalkatě a uhelné oblasti Dambád, kde v nelidských podmínkách pracují ženy a děti. 

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory.

autoři: Tatiana Čabáková , Kateřina Tesařová
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.