Sezóna lanýžů vrcholí. A istrijští psi už si brousí čenichy

Aromatická houba, za kterou jsou lidé ochotní platit tisíce korun – to je lanýž. Nejžádanější druhy rostou, jak známo, ve Francii a v Itálii. Znalci za nimi ovšem jezdí i do chorvatské Istrie. Nejcennějšího bílého piemontského lanýže najdete ještě spolu se dvěma druhy černých lanýžů v Motovunském lese na severu istrijského poloostrova. Ovšem sami byste hledali dlouho, je třeba mít s sebou zkušené pomocníky.

Lanýže rostou pod zemí, někdy i v 30centimetrové hloubce. Když psi nějaký vyčmuchají, lovec je nechá odhrabat jen malou vrstvu hlíny. Dál už pokračuje sám a lopatkou drahocenný lanýž opatrně vyhrabe.

„Našli jsme malý lanýž druhé třídy, prodá se zhruba za 30 eur. Je to piemontský bílý lanýž, jiné druhy tady v údolí nerostou,“ ukazuje paní Lili malou, od hlíny ušmudlanou kuličku, kterou drží v ruce.

Čtěte také

Na černé lanýže chodí místní do okolních kopců. Bílé jsou mnohem aromatičtější, a proto také cennější. Jejich silné aroma připomíná pach plynu. Tak to prý má být.

Psi jsou na vyhledávání lanýžů cvičeni už od prvních měsíců svého života. Ucítí je i přes silnou vrstvu hlíny

Psí specialisté

Psi, kteří lanýže hledají, se lovu těchto vzácných hub cvičí už od malička.


Zkušený lovec dokáže najít lanýže v kořenech stromů i sám, jakmile jsou ale hlouběji v zemi, bez vycvičeného psa nemá šanci.

„Když jsou štěňátkům asi tři měsíce, rozházíme po zemi drobečky lanýžů a necháme pejsky, aby si je našli a snědli. Půlročním štěňatům už zahrabáváme kousky lanýžů nějakých 5 až 10 centimetrů pod zem,“ přibližuje výcvik paní Lili.

Později už se psi učí hledat přímo v lese společně se staršími, zkušenými psy.

Rodina Ivana Karliće má psů pět. Někteří z nich jsou kříženci odolní vůči chladu a nemocem. Odborníky na lov lanýžů jsou ale příslušníci italského plemene Lagotto romangnolo.

Čtěte také

„Mají gen pro lanýže. Je to jako s loveckými psi, ti mají v povaze honit zvěř. Lagotto romangolo má zase instinkt pro hledání lanýžů,“ vysvětluje hrdý majitel. Jeho rodina se živí hledáním lanýžů a jejich dalším zpracováním už po tři generace.

Rekordní lanýž nakrmil přes sto lidí

Ještě o dvě generace déle je v oboru rodina Zigante. Istrijské lanýže proslavila zápisem do Guinessovy knihy rekordů a pořádáním největšího chorvatského festivalu lanýžů.

Prodej černých lanýžů druhé třídy na festivalu ve vesničce Livade

Největší bílý lanýž na světě našel v roce 1999 právě v Motovunském lese Giancarlo Zigante.

„Vážil 1,31 kilogramu a jeho odhadovaná cena byla kolem čtyř tisíc eur. Ale neprodali jsme ho, místo toho jsme z něj uvařili úžasnou večeři asi pro 120 lidí,“ vzpomíná paní Danijela, jedna z organizátorek festivalu.

Když se jí přiznám, že jsem lanýže ještě neochutnala, rychle mě vede za šéfkuchařem Damirem Modrišanem.

Kulinářským hitem je lanýžová zmrzlina

Zatímco si vychutnávám porci domácích těstovin s jemnou smetanovou omáčkou posypanou hoblinkami čerstvého bílého lanýže, Damir vypráví o své nejmilejší surovině:


Říká se, že lanýž je účinné afrodiziakum.

„Vařit s lanýži je výzva. Základní pravidlo je zbytečně nekombinovat. Lanýže jsou sice velmi výrazné, ale jejich chuť nesmíte přebít jinými přísadami. Experimentovat se dá spíš s černými lanýži, ty snesou i tepelnou úpravu, zatímco bílé jsou nejlepší čerstvé.“

Překvapení pro mě je, že se z lanýžů dají připravit i dezerty. „Skvěle se k nim hodí hrušky, jablka, čokoláda nebo tvaroh. Moje specialita je zmrzlina z lanýžů,“ chlubí se Damir.

Na letošním festivalu lanýžů ve vesničce Livade ji mělo možnost ochutnat přes 40 tisíc návštěvníků.

autor: tpa
Spustit audio