Sezóna lanýžů vrcholí. A istrijští psi už si brousí čenichy
Aromatická houba, za kterou jsou lidé ochotní platit tisíce korun – to je lanýž. Nejžádanější druhy rostou, jak známo, ve Francii a v Itálii. Znalci za nimi ovšem jezdí i do chorvatské Istrie. Nejcennějšího bílého piemontského lanýže najdete ještě spolu se dvěma druhy černých lanýžů v Motovunském lese na severu istrijského poloostrova. Ovšem sami byste hledali dlouho, je třeba mít s sebou zkušené pomocníky.
Lanýže rostou pod zemí, někdy i v 30centimetrové hloubce. Když psi nějaký vyčmuchají, lovec je nechá odhrabat jen malou vrstvu hlíny. Dál už pokračuje sám a lopatkou drahocenný lanýž opatrně vyhrabe.
„Našli jsme malý lanýž druhé třídy, prodá se zhruba za 30 eur. Je to piemontský bílý lanýž, jiné druhy tady v údolí nerostou,“ ukazuje paní Lili malou, od hlíny ušmudlanou kuličku, kterou drží v ruce.
Na černé lanýže chodí místní do okolních kopců. Bílé jsou mnohem aromatičtější, a proto také cennější. Jejich silné aroma připomíná pach plynu. Tak to prý má být.
Psí specialisté
Psi, kteří lanýže hledají, se lovu těchto vzácných hub cvičí už od malička.
Zkušený lovec dokáže najít lanýže v kořenech stromů i sám, jakmile jsou ale hlouběji v zemi, bez vycvičeného psa nemá šanci.
„Když jsou štěňátkům asi tři měsíce, rozházíme po zemi drobečky lanýžů a necháme pejsky, aby si je našli a snědli. Půlročním štěňatům už zahrabáváme kousky lanýžů nějakých 5 až 10 centimetrů pod zem,“ přibližuje výcvik paní Lili.
Později už se psi učí hledat přímo v lese společně se staršími, zkušenými psy.
Rodina Ivana Karliće má psů pět. Někteří z nich jsou kříženci odolní vůči chladu a nemocem. Odborníky na lov lanýžů jsou ale příslušníci italského plemene Lagotto romangnolo.
„Mají gen pro lanýže. Je to jako s loveckými psi, ti mají v povaze honit zvěř. Lagotto romangolo má zase instinkt pro hledání lanýžů,“ vysvětluje hrdý majitel. Jeho rodina se živí hledáním lanýžů a jejich dalším zpracováním už po tři generace.
Rekordní lanýž nakrmil přes sto lidí
Ještě o dvě generace déle je v oboru rodina Zigante. Istrijské lanýže proslavila zápisem do Guinessovy knihy rekordů a pořádáním největšího chorvatského festivalu lanýžů.
Největší bílý lanýž na světě našel v roce 1999 právě v Motovunském lese Giancarlo Zigante.
„Vážil 1,31 kilogramu a jeho odhadovaná cena byla kolem čtyř tisíc eur. Ale neprodali jsme ho, místo toho jsme z něj uvařili úžasnou večeři asi pro 120 lidí,“ vzpomíná paní Danijela, jedna z organizátorek festivalu.
Když se jí přiznám, že jsem lanýže ještě neochutnala, rychle mě vede za šéfkuchařem Damirem Modrišanem.
Kulinářským hitem je lanýžová zmrzlina
Zatímco si vychutnávám porci domácích těstovin s jemnou smetanovou omáčkou posypanou hoblinkami čerstvého bílého lanýže, Damir vypráví o své nejmilejší surovině:
Říká se, že lanýž je účinné afrodiziakum.
„Vařit s lanýži je výzva. Základní pravidlo je zbytečně nekombinovat. Lanýže jsou sice velmi výrazné, ale jejich chuť nesmíte přebít jinými přísadami. Experimentovat se dá spíš s černými lanýži, ty snesou i tepelnou úpravu, zatímco bílé jsou nejlepší čerstvé.“
Překvapení pro mě je, že se z lanýžů dají připravit i dezerty. „Skvěle se k nim hodí hrušky, jablka, čokoláda nebo tvaroh. Moje specialita je zmrzlina z lanýžů,“ chlubí se Damir.
Na letošním festivalu lanýžů ve vesničce Livade ji mělo možnost ochutnat přes 40 tisíc návštěvníků.