Sexuální násilí je pro Rusko nástroj propagandy. Zastrašuje tím civilisty, popisuje Przybylaková

Poprvé vyjela do válkou zasažené země v roce 2024, tehdy ještě ne jako dobrovolnice, ale kvůli výzkumu ke své diplomové práci. „Byl to poměrně silný zážitek, a když jsem to viděla, tak jsem si řekla, že tam musím jezdit dál i jako dobrovolnice,“ přiznává. Jako dobrovolnice z České republiky přitom pomáhala už od začátku války, tehdy ale došla k závěru, že to nestačí.

Čtěte také

Irynu Dovhanovou znásilnili ruští vojáci. „Rusko za sexuální násilí jednou ponese zodpovědnost,“ věří

„Já lidi na Ukrajině miluju. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo je takhle odvážný, statečný a otevřený,“ říká. Podle svých slov si u fronty uvědomila, že nezáleží na ničem jiném než na lidském životě.

Tato zkušenost jí proměnila i pohled na svobodu a spravedlnost jako právničky. „Mnohem víc si uvědomuju, že musíme bojovat za svobodu a za hodnoty, které tady hájíme,“ míní. Na rozdíl od svých rodičů a prarodičů slov nezažila komunismus ani druhou světovou válku, o to naléhavěji ale teď vnímá, že demokratické hodnoty nejsou samozřejmostí.

„Přijedete tam, vidíte, jak Rusové likvidují civilisty, jak zabíjejí malé děti. A vlastně vám dojde, že spravedlnost neexistuje,“ podotýká. „Nedá se zvyknout na to, že umírají lidé kolem vás – ať už to jsou lidé, které známe, nebo které neznáme. Je to obrovské zlo.“

Sexuální násilí

Przybylaková se během cest na Ukrajinu věnuje dokumentaci sexuálního násilí – tématu, které zpracovala i ve své diplomové práci o stíhání sexuálních zločinů před Mezinárodním trestním soudem. Přesný rozsah takových zločinů je podle ní téměř nemožné odhadnout.

Čtěte také

Nobelistka Matvijčuková: Ideální oběť pláče, my se bráníme. Chceme prolomit kruh ruské beztrestnosti

„Jsou dokumentované případy v řádech tisíců, ale je to extrémně podreportované. Spousta těch lidí už je po smrti a spousta lidí je teď na okupovaném území, takže vlastně nejde odhadnout reálné číslo,“ vysvětluje.

Podle odhadů Ludmily Husejnové, která vede neziskovou organizaci SEMA pomáhající přeživším sexuálního násilí, čelí sexuálnímu násilí ve věznicích na okupovaných územích až 20 000 žen.

Przybylaková upozorňuje na zcela nový fenomén – pachatelé si své činy sami natáčejí na telefony a zveřejňují je na sociálních sítích i pornografických webech.

Ve spravedlnost pro oběti přesto stále věří. „Už během války se to vyšetřuje. Doufám, že až skončí válka, že se povede některé lidi aspoň za tyhle činy odsoudit. Ale je to extrémně náročné i s dokazováním, protože když chcete dokumentovat sexuální násilí, tak potřebujete především svědky,“ vysvětluje Przybylaková.

Čtěte také

Manželky ukrajinských vojáků prožívají ztrátu. Když se muž vrátí, je jiný, říká terapeutka z Kyjeva

S přeživšími se sama setkává jen v jednotkách případů, mimo jiné kvůli riziku dalšího traumatizování. „Ti přeživší nejsou jenom ženy, jsou to i muži a děti, a trpí extrémním druhem posttraumatické stresové poruchy,“ podotýká.

V srpnu mluvila se třemi ženami, oběťmi sexuálního násilí, jejichž průměrný věk byl 60 let. Podle Przybylakové to vyvrací představu, že sexuálnímu násilí jsou vystaveny převážně mladé ženy. „Tohle je ale taktika, jak zlomit lidi, jak jim vzít vlastně všechno, co mají, a jak jim ukázat, že oni lidi nejsou. Je to nástroj propagandy, aby se civilisté báli,“ vysvětluje.

Případy, které jí přeživší popisují, označuje za mimořádně brutální – i proto, že mnohé oběti jsou podle ní ve věku její maminky.

„Paní mi říkala, že utekla z Doněcku do Irpině, aby měla klidný život. A potom přišli Rusové, stříleli do dětí, stříleli do civilistů. Přišli k ní domů, vyrabovali jí celý dům, vysvlékli ji, vyhnali ji ven do třicetistupňového mrazu. Mlátili ji, potom ji znásilnili – nejdřív hlavní pušky, potom i jinak,“ líčí Przybylaková.

Podobné výpovědi je pro ni těžké nejen poslouchat, ale i pochopit. „Jste schopna pochopit, že někdo chce obsadit území, které mu nepatří. Ale nejste schopna pochopit, proč někdo hlavní pušky znásilňuje šedesátiletou paní,“ uzavírá Przybylaková.

Co ji opakovaně přivádí na Ukrajinu a kam nejdál se s humanitární pomocí dostala? Poslechněte si celý rozhovor.