Severský jídelníček prodlužuje život a chrání planetu, ukazuje dlouhodobá studie
Konzumentům severské stravy se prokazatelně často vyhýbají nádorové nebo kardiovaskulární nemoci. Tato strava přitom sází na známá pravidla – na omezení spotřeby masa a cukrů, zvýšení příjmu celozrnných nebo nízkotučných a celozrnných výrobků, zeleniny a ryb.
Autoři norem pro veřejné stravování nejen ve Skandinávii, ale například i v Belgii označili zvýšení konzumace celozrnných obilovin za jednu z největších priorit pro veřejné zdraví. Právě jejich konzumace je totiž spojená s nižším rizikem řady onemocnění.
„K pojmu zdravá strava bych dodala – abychom jedli ještě barevně a pestře, různorodě. Když budeme jíst hodně zeleniny, ovoce a snižovat spotřebu masa, prospějeme sobě i planetě,“ upozorňuje Michaela Kožmínová, analytička Asociace pro mezinárodní otázka zaměřená na udržitelné stravování.
Jídlo do koše
Samozřejmostí není, že ke každému jídlu přidáme aspoň jeden kus ovoce nebo zeleniny. „Každý si může zkontrolovat, že má duhu na talíři, to používáme i oblasti výuky. Součástí zdravé stravy je i to, že jídlo chutná,“ doplňuje nutriční epidemioložka Eliška Selinger, která zjištění severských kolegů promítá do norem právě pro školní jídelny.
Čtěte také
V České republice je, jak upozorňuje, kolem 9000 jídelen školních a každý den během školního roku v těchto jídelnách se stravuje asi 1,6 milionů žáků a studentů, kolem 200 tisíc zaměstnanců a skoro 100 tisíc dalších strávníků, například seniorů. To dělá dohromady asi pětinu populace.
Odborníci na udržitelné stravování také zajímá, jak náročná je produkce různých potravin na vodu nebo půdu a jaké při ní vznikají emise. To se týká například i oříšků nebo mandlí.
„Mandle se hodně pěstují například v Kalifornii, kde je velké sucho, spotřebovávají hodně vody a pěstují se v monokulturách, kde je problém s biodiverzitou,“ říká studentka oboru výživa a zdraví v Nizozemsku Klára Čížková.
O něco větší povědomí v Česku je kolem toho, jak se plýtvá s potravinami, a to i u veřejného stravování. „Odpad ze školních jídelen tvoří až kolem třiceti procent jídla,“ upozorňuje Michaela Kožmínová. Nevyužité porce z jídelen lze darovat v rámci iniciativy Zachraň jídlo.
Střídmost v mase
Severská studie je založena na dlouhodobém monitoringu zdravého stravování. Začala v roce 1997 a pokračovala až do roku 2019, opírá se přitom o velký vzorek 75 tisíc účastníků.
„Vyplňovali, jak často v různých obdobích uplynulého roku konzumovali konkrétní potraviny. Jedničku dostali, když splnili doporučený příjem té potraviny a nulu, když nesplnili. Takže to bylo opravdu hodně jednoduché, hodně uchopitelné,“ chválí metodiku Klára Čížková.
„Třeba u masa píšou, že ze zdravotního důvodu bychom ho neměli jíst víc než 500 gramů týdně. Pokud nám záleží na životním prostředí, chceme ještě snížit svůj dopad, tak bychom ho měli jíst méně,“ poznamenává Eliška Selinger.
Jednoduchá změna
Vědkyně také oceňují to, že studie pracuje spíš s pojmem potraviny, nikoliv jen živiny, to znamená bílkovin, vitaminů B a C, vlákniny nebo antioxidantů. „Řekněme si na rovinu, nikdo z nás nejde do supermarketu, aby si nakoupil vitamín C a B a pak sacharidy nebo nasycené tuky,“ směje se Selinger.
Strava, která zohledňuje zdraví i planetu, stojí podle ní na jednoduchých změnách. „Třeba omáčku místo bílé mouky zahustím třeba celozrnnou ječnou nebo čirokovou moukou,“ dodává.
Pro tentýž účel se hodí červená čočka nebo hrách, obojí lze rozmixovat třeba i do karbanátků. Houskový knedlík nepokazí celozrnné těsto, přísadou do buchty může být i kousek banánu.
Proč severská strava prospívá zdraví i klimatu? Jak chutnají rostlinné alternativy k sýrům? Jaké povědomí máme o udržitelnosti výroby potravin? Ve speciálu Laboratoře ke Dni Země v Kampusu Hybernská účinkovaly nutriční epidemioložka Eliška Selinger, analytička AMO zaměřená na udržitelné stravování Michaela Kožmínová a studentka oboru výživa a zdraví Klára Čížková. Moderuje Martina Mašková.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
