Severní Irsko si připomnělo 50 let od „invaze“ britských vojáků

Nástenná malba severoirských republikání v Bogside

Tento týden tomu bylo půl století, co velké pouliční nepokoje v katolickém městě Derry, pro Brity Londonderry, navždy změnily poměry v této malé provincii Spojeného království.

Podle skotského deníku National ve městě s kompaktními středověkými hradbami sice převládala katolická populace, ale na radnici vše kontrolovali protestanti.

Napětí se kupilo léta. Katolickou populaci drtila vysoká nezaměstnanost a špatné bytové podmínky. Volební proces byl nastaven tak, aby se nemohli v zastupitelstvu prosadit.

Boje začaly 12. srpna 1969 poté, co protestantský spolek Třinácti učedníků zorganizoval pochod městem, včetně katolických čtvrtí. Byla to provokace. Mýtus o 13 mladících byl ovšem pro probritské obyvatelstvo zásadní. Podle částečně smyšlené legendy právě nezkušení učni v roce 1689 o své vůli zavřeli brány města před blížícím se katolickým vojskem krále Jakuba II.

Následovalo 105 dní trvající kruté obléhání, které nakonec město vzdor téměř úplnému vyhladovění přežilo. Zachránil jej král Vilém III. Oranžský, který poté provedl takzvanou slavnou revoluci a vyhnal katolické panovníky z Británie.

Protestanti si toto vítězství připomínali vždy v srpnu. V Derry před 50 lety ale jejich pochod vyvolal mohutné střety, a to zejména v katolické čtvrti Bogside. O několik měsíců dříve tam policie krutě zbila před zraky vlastních dětí Ira Sammyho Devennyho. Ten zraněním nakonec podlehl.

Napětí bylo nesnesitelné. Pochod, vnímaný jako demonstrace protestantské nadvlády nad katolickými čtvrtěmi, nakonec vyústil v pouliční střety davů s Královskou ulsterskou policií.

Boje se rozšířily i do dalších měst včetně Belfastu. V ulicích rostly barikády. Policie podle listu vypálila 1 100 náloží se slzným plynem a 500 gumových projektilů. Zraněno bylo na tisíc katolíků a 600 policistů. Za dva dny bojů se tehdejší severoirský premiér James Chichester-Clark obrátil na britskou vládu s prosbou, aby vyslala do provincie armádu, píše list National.

Fáma o sovětské invazi

Podle irského deníku Derry Journal tehdejší nálady silně ovlivňoval mezinárodní kontext. V živé paměti byly pouliční bitky z Francie i pouhý rok stará sovětská invaze do Československa. Lidé se báli, že rebelie propukne naplno a dojde k podobné invazi, jaká zničila Pražské jaro.

Když pak začaly padat ojedinělé výstřely, kabinet rozhodl, že už to není záležitost pro policii.  Rozhodnutí uspíšily i kroky irského premiéra Jacka Lynche, který se obrátil na OSN s žádostí o nasazení mírových sil.

V pět hodin odpoledne 14. srpna 1969 napochodovalo do Derry 300 vojáků z yorkshirského osobního pluku Prince waleského. Policie si vydechla, protože po třídenních bojích byla se silami v koncích. Katolíci po tisících prchali z celých čtvrtí, protože se obávali pogromu.

Příchod jednotek ovšem doprovázely obrovské zmatky. Podle listu Derry Journal si například místní mysleli, že dorazila irská armáda. Zřejmě i pod vlivem událostí srpna 1968 v Československu se také šířila fáma, že do ústí řeky Foyle u irské metropole Dublinu vplula obří sovětská flotila s dvěma letadlovými loděmi.

Je paradox, že v první chvíli ani Brity, ani Iry nenapadlo, že přichází britská armáda. Ta situaci rázně zklidnila. Všichni čekali, že zůstane týden nebo dva. Ve skutečnosti právě začínala 37 let trvající operace Prapor, vůbec nejdelší vojenská operace v britských dějinách, píše závěrem deník National.

Spustit audio
autor: Rostislav Matulík

Související