Semena nemocí
Dán Peder Sorensen (1540/42 - 1602) vešel do historie medicíny pod latinskou podobou jména Petrus Severinus. Po studiích v Kodani se mu naskytla možnost studovat v Padově, tehdy významném lékařském centru. V cizině se seznámil s názory bouřliváka evropské vědy Theophrasta von Hohenheima (1493/94 - 1541), známého jako Paracelsus, a stal se jedním z největších zastánců jeho medicíny.
Již jako mladík byl v kontaktu s dalším Dánem, jímž byl Tycho de Brahe (1546 - 1601). Nejen astronom, současně to byl alchymista a jeho zájem o medicínu ho přivedl až k výrobě léků.
Severinus se také věnoval přípravě nových léků. O jednom, na bázi rtuti, napsal: "Nepálí to žaludek, není to žíravé, ale je to bezpečně účinné proti většině nemocí, jak akutních tak chronických (...) jen vzácně pozoruji zvracení, (...) u těch, kdo byli mocně nakaženi morem, jestliže choroba sídlí v plicích..." Byly to právě mimo jiné sloučeniny rtuti, které zaváděl Paracelsus, a je třeba dodat, že jsou jedovaté. Mor se však nedal léčit ničím.
Po dlouhém přátelství se změnil Severinův vztah k Brahemu. Příčina není známa; podle jednoho z astronomových přátel "Severinus, královský lékař, potichu a dlouho živil k němu [Brahovi] nenávist, pro jeho léky, které [Brahe] věděl, jak připravovat dokonale, a byl zvyklý dávat je zadarmo, (...) říká se, že tento muž [Severinus] v největší tajnosti intrikoval proti Brahovi, až ten posléze uražen těmito věcmi odešel. (k císaři Rudolfu II. do Prahy)". Jen nevíme, zda je toto tvrzení, vlastně obžaloba Severina, skutečně pravdivé.
Severinus předpokládal, že některé nemoci způsobují semina morborum, tedy "semena choroby". Snadno to vede k dojmu, jako by něco tušil o mikroorganizmech. Netušil, ale nelze vyloučit, že myšlenka semen, která žila další staletí, možná přispěla k formování moderních názorů. V Severinově době na to bylo příliš brzy. Podobné úvahy se objevovaly už dříve, včetně té, že se i lidé rozmnožují ze semen. Paracelsovská škola soudila, že jsou semena mužská a ženská a navíc obsažená v celém těle. Přitom měla být tato semena neviditelná.
Kdo byl "stvořitelem" nemocí?
Odkud se berou semina morborum? Vznikla snad tato semena hned při stvoření světa? Pak by tu samozřejmě byla otázka - jak se mohlo něco tak ďábelského zrodit v božském mozku? Podle Severina to byl Boží trest za Adamovu neposlušnost, nikoli dílo ďáblovo. Nicméně pořád tu zůstával problém, proč "dobrý" Bůh stvořil "zlé" nemoci.
Paracelsovská škola pohlížela na problémy zdraví a nemoci především z chemického hlediska. Zjednodušeně naznačeno, tak jako v chemii, v té době v alchymii, jsou látky čisté, jsou i nečisté, které je nutno očistit. Stejně tak nemoc je vlastně znečištění těla a tedy je na místě jeho očista vhodnými léky.
Podstatné je, že semena, která v sobě nesou smrtící schopnosti, jsou všude v přírodě, skrytá, nečinná, číhají, dokud se jim nenaskytne příležitost zaútočit na člověka. Ale týká se to jen "nečistých" semen; tyto úvahy stále počítaly také s tím, že se zachovala i původní, "čistá", ale jejich úloha není jasná. Severinus pokládal nemoci za "ovoce" nečistých semen, ale prý ne všechny choroby z nich pocházejí.
Některé mají původ v nestrávených nečistotách, které jsou v rostlinách, zvířatech, i v minerálech. Pojídáním potravy vlastně člověk přijímá tyto nečistoty a může to posléze vést k nemoci. Protože pojídá úplně všechno, je nejvíce napadnutelný chorobami. Typ nemoci pak záleží na druhu takové nečistoty. Některá semena tedy nějak podporují zdraví, podstatnější je však názor, že záleží na druhu škodlivých semen, ve kterém orgánu se posléze usídlí a začnou růst. Může však dojít k přenosu - semena opustí jednu část těla a přenesou se na jiný orgán nebo jinou část těla. Pokud zde "zakoření", může mít choroba zcela nové příznaky.
Diagnostika a léčba
Například dna má podle Severina kořeny v krvi, ale může najít vhodné prostředí v kloubech nebo v jejich pouzdrech, na rukách a nohách. Jak se jednou zakoření, nemoc pak roste a nese plody, symptomy signalizující její přítomnost. Severinus odmítal názor starověké školy, že zánět je způsoben krví v rámci nerovnováhy čtyř základních tělesných šťáv. Podle něj jsou příčinou právě semena, která mohou být arsenikální, antimonová, sirná a podobně, a jsou skryta v krvi, dokud je "ta nejmenší příležitost" nevyprovokuje k tomu, aby začala růst.
Severinus rozlišoval dva základní druhy léků: obecné, dokonalé prostředky, a partikulární, nedokonalé. První jsou "radikální", odstraní z těla "nečistoty nebo kořeny choroby". Partikulární pouze tiší bolest, takže sice zmírňují příznaky, ale nemoc neléčí. Pokud se nepodaří najít obecný preparát, je dobré uchýlit se alespoň k partikulárnímu. Všechny léky by podle něj měly působit v podstatě stejně jen různou silou. Měly účinkovat jako projímadla, dávidla, jako prostředky močopudné, či vyvolávající pocení, a také tišící bolest. Není sporu o tom, že účinky právě naznačené byly očistné. Někdy také léčivé.
Celý zvukový příspěvek o semenech nemocí s prof. Vladimírem Karpenkem si můžete poslechnout v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 11. 12. 2009.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
