Sebevědomí má různé odstíny. Klienty často trápí jeho nedostatek, protože všude vidí obrázek dokonalosti, říká psycholožka
Sebevědomí je pojem, který se na psychoterapiích zkoumá ze všech úhlů. V průběhu života se u lidí mění a formuje. Utváří ho rodina i sociální sítě. „Sebevědomí je plastické a přizpůsobuje se situacím. Nezůstává ve stavu ušlápnutosti a vždycky hledá rovnováhu, tedy stav, kdy vím, že jsem v principu hodnotný člověk, který na tento svět patří a něco sem přináší,“ říká psycholožka a spoluautorka podcastu Psychobitches Olga Vlachynská.
Sebevědomí je přitom v terapeutické praxi těžké definovat, protože zahrnuje celou řadu představ a projevů. Každý jedinec má totiž jinou představu o tom, jaké zdravé sebevědomí je, co obnáší nebo jak se projevuje. Množství možností se pak ukazuje i v nejednotné terminologii.
Čtěte také
„Sebevědomí v angličtině znamená zkušenost sama se sebou, že sama sebe znám. Je to něco jiného než sebehodnota, která znamená, že sama sebe vnímám jako hodnotného člověka, třebaže se mi zrovna nedaří. A pak v angličtině máme ještě self-efficacy, což je důvěra, že dokážu být užitečný,“ uvádí Vlachynská. „Takže ono to má různé odstíny a ke mně často chodí klienti a říkají, že chtějí zvýšit sebevědomí, což je pro mě matoucí zakázka.“
Výše sebevědomí ale také závisí na tom, v jakém období nebo prostředí se člověk nachází. Pokud prochází náročnou situací nebo jedná s lidmi, kteří jeho hodnotu znevažují, mohou se ho různé podněty dotýkat intenzivněji. Takové obtížné situace ale zároveň mají potenciál sebeobraz posilovat.
„Potřebujeme dostávat průběžně infuzi náročných, ale zvládnutelných životních situací. Pokaždé, když ve svém životním příběhu nějakou z nich projdeme, v mozku si ji interpretujeme jako odškrtnutí, že to jsme zvládli,“ vysvětluje Vlachynská. „Čím více takovými situacemi projdu, tím víc můj mozek bude předpokládat, že až přijde zase něco těžkého, tak to zase zvládnu.“
Všudypřítomný obrázek dokonalosti
Ošemetný je tento proces zejména u dětí, kdy úspěch a neúspěch interpretují rodiče. Vysoké nároky i malé docenění mohou formovat hodnotový systém dítěte a tím zavdat základ pro nízké sebevědomí. Stanovování sebehodnoty se ale děti učí i nápodobou svých rodičů – dívky třeba mohou převzít velkou kritičnost ke svému tělu, když pozorují matčinu nespokojenost se sebou samou.
Čtěte také
Silný vliv ale mohou mít i sociální sítě.
„Přijde mi dobré, že sítě ukazují variabilitu lidských těl a duší, takže si tam dítě může najít idol, který je mu aspoň trochu podobný. To, co mi přijde rizikové daleko více, je návykovost a to, že se na tom lehce ztratí spousta času. A samozřejmě se tam lehko sjede do nějakých toxičtějších komunit,“ konstatuje Vlachynská.
Návyk rozlišování skutečnosti a instagramové fikce přitom vychází z vlastního sebevědomí i rodinného fungování. Tam, kde kvetou zdravé vztahy, vzniká nižší riziko podlehnutí přeludu. Naopak ohrožené děti iluzi bohatství, krásy a slávy prezentované na sítích často podléhají snáz.
„Pohybujeme se tam v nějaké kultuře a jejím primárním filtrem je často nukleární rodina. Potom, dejme tomu kolem deseti, dvanácti let, už jsou děti citlivější na to, co říkají vrstevníci. Ale podklad pro sebevědomí a to, kdo já jsem, jakou mám hodnotu, už byl postavený,“ uvádí Vlachynská. „Děti, které to mají vystavěné dobře, tím budou umět projít. Ale pak bude spousta dětí, kterým se to prožere až příliš do hloubky a nebude pro ně jednoduché odolat tlaku na hodnocení zvenčí.“
Vnější validaci ale běžně podléhají i dospělí. I oni se srovnávají s idealizovanými životními příběhy, na nichž si staví vlastní ideály. Těm ale zpravidla nejsou s to dostát.
Čtěte také
„Všude máme strašně dostupný obrázek dokonalosti a klientky pak trpí, protože jsou příliš vzdálené svému ideálu,“ uzavírá Vlachynská. „Prozkoumáváme to a je to různorodá cesta. Pro někoho je důležité vydat se do dětství, pro jiného zase, jak najít cestu a ideálu se přibližovat. Pro některé je to o tom, jak naopak rozšiřovat svou kapacitu – mít se ráda, možná jenom akceptovat se, respektovat se, možná nebýt zhnusená sama sebou, když zrovna jsem od toho ideálu hodně daleko.“
Jak se projevuje zdravé sebevědomí? Co rodiče dělají v dobré víře, a přesto tím dítěti mohou uškodit? A jak pomoct perfekcionistům? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Renata Kalenská
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
