Schůzky s literaturou z Reynkova Petrkova

25. září 2011

Rozhlasové pásmo Aleny Blažejovské bylo natočeno v roce 2002 ke 110. výročí narození Bohuslava Reynka. Nyní je vysíláno při příležitosti 40. výročí básníkova úmrtí. Petrkovským domem provází Daniel Reynek, v pořadu dále hovoří Josef Mlejnek. Z básnického eseje Sylvie Germainové Bohuslav Reynek v Petrkově cituje Iva Volánková, Reynkovy texty interpretuje Cyril Drozda. Zazní i zhudebněné básně Bohuslava Reynka v podání Ivy Bittové, Vladimíra Václavka a Karla Vepřeka. Na pořadu spolupracovala režisérka Eva Řehořová.

Pásmo je portrétem legendárního petrkovského domu, statku-zámečku, ale zejména portrétem básníka, který v něm žil a který zdejšího genia loci vytvořil. Básníkův syn Daniel Reynek, který v pořadu o svém otci – i matce, francouzské básnířce Suzanne Renaudové – hovoří, přitom klade důraz na odmytizování petrkovského genia loci. Zmiňuje několik mýtů (např. že básník na protest proti věznění Jana Zahradníčka nechodil v oněch letech do petrkovské zahrady nebo že po Reynkově smrti všechny petrkovské kočky zmizely do lesů a na stráních v okolí se náhle objevily ovečky), které rázně uvádí na pravou míru. „To vůbec nebylo v jeho duchu, takovýhle žvejky,“ podotýká. Naopak upozorňuje na momenty, které Bohuslava Reynka představují jako „běžného smrtelníka“, muže a otce, např.: „On rád lyžoval“. Reynkovy texty však jako by svědčily o opaku: „Řekněte, že mám v prvém poschodí dvě okna vedoucí do sadu, zastavená květinami – ale není to tak! Opijte se, nebo se dlouho modlete nevyslyšeni nebo se vystavte vydatnému pokušení, prostě pomozte si k obraznosti, a hned poznáte, že to tam nejsou dva rudé chomáče rozvinuté pelargonie, ale že to jsou veliké rány po uřezaných prsech mučednice…“ Ovšemže platí to i to...

Daniel Reynek také prochází s autorkou pořadu jednotlivými prostory domu (pokoji, zde nazývanými „salony“, i chodbou, schodištěm a konečně také prostorem vně – zahradou), komentuje zdejší vybavení a vypráví o všem, co se mu s popisovanými věcmi spojuje. Že v reportážním rozhovoru, který kromě slov zachycuje kroky, otevírání dveří a další zvuky, mikrofon zachytil i to, jak se při přechodu z přízemní chodby do zahrady náhle otevírá nový prostor, plný života – šumění, bzučení, zpěvu ptáků a cvrkotu –, lze považovat za radost navíc. To platí i pro zvony, které se rozezněly ve chvíli shrnující promluvy Josefa Mlejnka, natáčené právě v zahradě. Mlejnek osciluje mezi polohou osobní zainteresovanosti a vtaženosti a polohou filozofa, který vše komentuje a zobecňuje. Umožňuje tak, abychom fenomén Petrkov vnímali jako typ – typ přístupu k životu i smrti, k tvorbě i duchovním hodnotám, typ a možná i příklad, který však nelze otrocky kopírovat.

Spustit audio