Schodek státního rozpočtu ke konci roku byl nižší, než se předpokládalo

5. leden 2004

Zní to asi jako paradox, ale podle všeho prožívá Špidlova vláda úspěšné období. A to přitom má za sebou politicky skutečně perný rok. Podle toho, jak to s ní vypadalo po prezidentské volbě, neboť Zemanův propad rozpoutal takřka bratrovražedný boj uvnitř sociální demokracie a jak se to jevilo zhruba na konci léta, kdy se zdálo nepravděpodobné, že projdou sněmovnou reformní zákony nebo aspoň rozpočet a ODS vyhlašovala ústy svého předsedy, že nechá kabinet padnout, by si na budoucnost koalice vsadil málokdo.

Ale na počátku nového roku je leccos jinak. Plamenné vášně v ČSSD jsou utlumeny, byť to neznamená, že vyhasly a zkrotl i odbojný poslanec Hojdar, vyhrožující téměř pádem vlády. A Topolánek uznává, že občanští demokraté mají zatím svázané ruce. Koalice protlačila sněmovnou opakovaně i ty reformní zákony, které překvapivě vetoval prezident republiky a má pod střechou celý deseti složkový balíček i rozpočet na letošek s deficitem, jaký si přála. Vladimír Špidla se tváří nevzrušeně a stále víc budí dojem trpělivého, tichého vyjednavače, nepotrpícího si na spektakulární gesta a výroky.

Na kontě má nyní další malé vítězství - neboť podle pondělního sdělení ministerstva financí skončilo státní hospodaření za rok 2003 s malinko menším schodkem, než jaký odhlasovala sněmovna. Místo schváleného deficitu 111,3 miliardy nakonec jde o částku těsně přes 109 miliard korun. Samo ministerstvo ještě před několika dny odhadovalo výsledek horší asi o 12 miliard. A to je v uvedeném schodku započteno 10,5 miliardy, které stát zaplatil za Železného obchvat původních investorů TV Nova, stejně jako 4 miliardy půjčky od Evropské investiční banky na povodňové škody.

Jak se stalo, že se i přes tyto výdaje podařilo deficit nejen udržet, ale dokonce mírně stlačit, o tom se bude v příštích dnech hovořit. Jistě nebudou chybět klasická opoziční zpochybňování výsledku s odkazy na různá temná zákoutí státního hospodaření. Ale přesně takové řeči vedla ČSSD celá léta na adresu Klausových vlád. Už nyní se ale zdá, že se státu podařilo v roce 2003 o něco lépe vybírat daně, protože místo plánovaných 684 miliard je na příjmové stránce číslo 699,6. Občané totiž zatím moc nedbají varování vládních kritiků a utrácejí - rostoucí spotřeba domácností přinesla státní kase vítané injekce prostřednictvím DPH i spotřební daně.

Přesto je ovšem třeba poznamenat, že i když bylo dosaženo nižšího schodku než se plánovalo, stejně jde o historicky největší deficit - za předloňský rok to bylo méně než 50 miliard korun. A skeptikové jistě dodají, že se uvidí letos, kdy se od prvního ledna například zvedla DPH u některých služeb, včetně telekomunikačních, a tedy internetu. Skeptikové si také myslí, že lidé ve strachu o budoucnost v Evropské unii přestanou utrácet a hlavně, že se projeví vysoké daňové zatížení úbytkem zahraničních investic.

Nicméně povzbuzená vláda hodlá i nadále získávat prostředky z nejdůležitějšího zdroje příjmů, tedy z daně z přidané hodnoty a zároveň slibuje snížit daně rodinám a podnikům. Premiér mluví o vyšší DPH opět přesně za rok. Potraviny by přitom měly zůstat v nejnižší pětiprocentní sazbě a nynější dvaadvacetiprocentní sazbu většiny spotřebního zboží sníží stát asi na sedmnáct procent. Takže například spotřební elektronika, oblečení i automobily by mohly být o něco levnější. Uvažuje se ovšem ještě o jakémsi třetím pásmu mezi pěti a sedmnácti procenty, pro kupříkladu hygienické potřeby, dětské pleny anebo knihy, čili tyto produkty by naopak zdražily. To by však kompenzovaly nižší daně pro rodiny s dětmi.

Zda je záměr přibližování daňových pásem reálný, respektive zda může přinášet státní pokladně ročně o osmdesát miliard více, jak proklamuje ministr financí, to je téma pro ekonomické experty. Jak už to bývá, jejich názory se jistě budou rozcházet. Svorně však budou hovořit o tom, že klíčovými otázkami pro koalici jsou jak důchodová reforma, tak nalezení cesty k vyrovnanému financování zdravotnictví a podstatné také bude, jak dopadne spor o nájemné. Jak známo ČSSD stále odmítá deregulaci, menší koaliční strany chtějí naopak uvolnění trhu s byty právě prostřednictvím volných cen nájemného.

Sociální demokraté by asi neměli chtít prosadit svou díky komunistickým hlasům, pokud hodlají koalici udržet až do řádných voleb. Ta by se ale mohla rozkývat z jiných důvodů. Jestliže totiž v letošních volbách regionálních, senátních i do Evropského parlamentu fatálně neuspěje Unie svobody, mohlo by nastat jisté zhroucení nejmenší vládní složky, čili přechod části unionistů k ODS. Křehká většina ve sněmovně by pak vzala definitivně za své. Potom by se Vladimír Špidla, jakkoli se v dosavadních bitvách osvědčil, ocitl před zatím nejobtížnějším problémem, dost možná dokonce neřešitelným.

Ale nehrálo by mu i tehdy do rukou totéž, co doposud? Že totiž příslušníci koalice raději udrží daný stav, neboť nikdo neví, co nastane v opačném případě? Záruky na účast v příštích vládních koalicích nemá nikdo. A udržet do voleb několikrát odepisovanou koalici a postupovat, třebaže ne asi překotným tempem, v úmyslu ozdravit veřejné finance, by se mohlo zdát jako docela přijatelná varianta. I pro veřejnost. Aspoň dokud ODS nepřednese jasnou programovou variantu svého vidění reforem. Zatím nepřestala říkat, že jak by to dělala, se občané dozví, až jí dají své hlasy. Což se ale leckomu nemusí zdát jako cesta k jasnému volebnímu vítězství.

Spustit audio