Schodek rozpočtu na příští rok? Vláda míří k 370 až 380 miliardám korun, odhaduje ekonom Skořepa

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) oznámil, že stát bude i příští rok hradit firmám a domácnostem poplatky za obnovitelné zdroje energie (OZE). Mluvil také o tom, že budou v příštím rozpočtu zásadně podpořeny investice. Rekordní investice vyzdvihovala ve videu na sociálních sítích po úterních jednáních také sama ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Dá se ještě česká ekonomika povzbudit, nebo už je na maximu svého výkonu?

Na maximu svého výkonu sice asi není, určitý další impulz by se tam dal vpravit skrze ještě vyšší veřejné investice než v minulosti, ale to není potřeba. Protože ekonomika je zhruba v rovnováze, možná skoro spíš maličko nad rovnováhou – celková poptávka je, zdá se, ještě pořád maličko větší než nabídka, což vede k tomu, že inflace je nad inflačním cílem.

Čtěte také

Vyprazdňují se limity zadlužování, upozorňuje Jiří Rusnok. Přilévání poptávky z veřejných peněz vyvolá inflační tlaky

Čili pokud by vláda chtěla dál ekonomiku povzbuzovat ještě nad tu rovnováhu, tak by narazila na Českou národní banku, respektive na snahu ČNB držet inflaci u cíle.

Výsledkem by zkrátka bylo, že by se celková poptávka ještě zvýšila. Centrální banka by musela držet úrokové sazby ještě výš, aby odradila některé jiné části celkové poptávky, to znamená, aby si domácnosti tolik nepůjčovaly, aby firmy tolik neinvestovaly, aby udělala místo veřejným investicím.

Ve chvíli, kdy je ekonomika zhruba v rovnováze, nebo je dokonce celková poptávka spíš lehce nad rovnováhou, tak prorůstový efekt veřejných investic nepřichází v úvahu, protože by ho „zkazila“ ČNB. A zcela správně, bylo by to zcela na místě.

Měly by tedy nějaké investice smysl třeba i za cenu navýšení schodku, nebo už tam nevidíte prostor?

Investice určitě mají smysl. Je potřeba samozřejmě u každé investice velmi pečlivě rozvažovat – to nám vytýká třeba i OECD, že to neděláme úplně dobře, nebo minimálně ne všude.

Čtěte také

Středula: Deficit rozpočtu je neakceptovatelný, je nutné sáhnout do daní. A zvýšit minimální mzdu

Jsou oblasti, jako jsou třeba dopravní investice, kde snad to plánování funguje docela na úrovni. Ale v jiných oblastech se investuje velmi takovým, řekl bych, punkovým způsobem: Kde jsou zrovna peníze, kde přijde nějaká dotace z Evropské unie, tak tam se zainvestuje bez ohledu na to, jestli to dává smysl, nebo ne.

Čili pokud se to dobře rozmyslí, tak investice jsou skvělá věc, a pokud z nich budou benefitovat – což je principem investic – hlavně budoucí generace, tak určitě dává smysl platit je na dluh, aby je uhradily právě ty příští generace. To je pravda. 

Ale u nás je problém spíš v tom, že na dluh se dělají i výdaje, které vůbec investiční nejsou, ze kterých budoucí generace benefitovat nebudou, ze kterých benefitujeme jenom my dnes. A na které bychom si my dneska měli vybrat dostatek peněz.

To se neděje, a proto se v tom deficitu potom „pletou“ výdaje, které tam nemají co dělat, a nevejdou se tam investice. A to je, obávám se, v pozadí té snahy dnešní vlády udělat si prostor a část těch investic vůbec do oficiálně vykazovaného deficitu nepočítat.

Čtěte také

iROZHLAS

Vlny veder a sucho se Evropě prodraží. Zlepšení ale nemusí přijít ani v zimě, kvůli ceně zemního plynu

Jak  velký díl investice, tedy plánované výdaje, vlastně zabírají?

Pokud se budeme bavit o běžných výdajích, tak ty jsou dvojího typu. Jeden typ jsou standardní, které vidíme ve vládních dokumentech vždycky a které se potom probírají ve Sněmovně. Deficit na tomto jakoby běžném účtu činí desítky miliard, zhruba 50 nebo 60 miliard. To se dá velmi snadno spočítat přímo z těch čísel, co tam jsou.

Ale pak tam visí jedna položka v pozadí, o které se v podstatě vůbec nemluví a která je daleko větší, a to je takzvaná spotřeba kapitálu. To znamená, že když někde stojí most, tak sám od sebe chátrá, navíc ho používáme, čímž chátrání urychlujeme – a to bychom měli zaplatit my sami. Protože my z toho mostu dnes benefitujeme.

A tato spotřeba kapitálu představuje každý rok velmi zhruba necelých 200 miliard v dnešních cenách. A to je vlastně další částka, která by se měla platit z našich dnešních peněz. Jenže ta se celá platí na dluh.

Čtěte také

Dobrý dluh je potřeba. Když tomu řekneme kredit, zní to docela dobře, navrhuje ekonom Švejnar

To znamená, že my tuto naši dnešní spotřebu, kterou si my sami užíváme, abychom měli vyšší blahobyt, přesouváme na bedra dalších generací. O těchto necelých 200 miliardách se vůbec nemluví a mělo by se mluvit, protože ty také nemají v tom deficitu co dělat.

Kdybychom neplatili na dluh ty běžné výdaje, jak jsem o tom mluvil, tedy těch 50 nebo 60 miliard a těch dodatečných skoro 200 miliard, tak by se najednou ukázalo, že v těch všech limitech, ať už je to evropský limit, ať už je to český limit na deficit, je dost místa na spoustu nejrůznějších úžasných investic.

370 až 380 miliard

Jaká bude výše schodku, zatím nevíme. Letošní rozpočet počítá s 310 miliardami. Premiér Andrej Babiš (ANO) řekl, že rozpočet na příští rok bude výrazně pod 400 miliardami. Dá se z těch pár indicií, které máme, usuzovat, kam se může vyšplhat?

Myslím si, že se to dá usuzovat dokonce docela slušně, protože vláda se před několika týdny – bylo to, myslím, v druhé půlce června – svým způsobem zavázala. Do Bruselu poslala takzvaný fiskálně-strukturální plán, který obsahuje určitý závazek ohledně vývoje deficitu v dalších letech.

Čtěte také

Ekonom Vít Hradil: Vedra mohou Česko stát miliardy. Škody odpovídají menší až střední povodni

Je to sice závazek pro celé veřejné finance, ale pokud bychom udělali určité předpoklady o vývoji hospodaření obcí a krajů a udělali některé další technické úpravy (protože těch metod výpočtu je víc), tak zjistíme, že z toho závazku poslaného do Bruselu plyne pro samotný státní rozpočet pro příští rok limit velmi zhruba nějakých 330 miliard.

To je samotný státní rozpočet, k tomu ovšem lze ještě připojit výjimku pro obranné výdaje, která v českých podmínkách vychází zhruba na nějakých 45 miliard.

Můj osobní odhad je, že vláda míří v tuto chvíli na nějakých 370 až 380 miliard. Někde v tomto intervalu si myslím, že se nakonec ten deficit bude v září pohybovat, až to bude vláda projednávat a odevzdávat do Sněmovny.