Schneider: Diplomacie velkých obchodů. Trump rozehrál na Blízkém východě vyjednávací megaoperaci

Pokud dojde na zrušení omezení vývozu na pokročilé technologie, nemůže to pro Spojené státy představovat bezpečnostní riziko?

Já bych to celé rád uvedl tím, že tato cesta je velkou změnou oproti předchozím administrativám. Je změnou v americké politice.

Čtěte také

Tureček: Američané potřebují Saúdy. Teď jim chce Trump prodat zbraně, podpoří to americkou ekonomiku

Americký prezident se vydává na Blízký východ nikoliv za spojenci nebo za těmi, se kterými má úzké vztahy. Ale vydává se za těmi, se kterými vztahy chce zlepšit a přepsat americkou zahraniční politiku.

Americký prezident se nevydal do Evropy, nevydal se nikam jinam, ale vydal se na Blízký východ. A je to megaoperace různých vyjednávání na různých frontách. Je to taková šachová simultánní hra.

Já nevím, jestli Trumpův vyjednávací superman Steve Witkoff je schopen vyjednávat jeden den mír mezi Ukrajinou a Ruskem a druhý den vyjednávat záležitosti zajatých Izraelců s Hamásem, vyjednávat s Izraelem a do toho ještě vyjednávat smlouvu s Íránem.

Je to velká vyjednávací hra. A prezident Trump, který se proslavil tím, že umí dělat dohody, tady rozehrál několik velkých partií. To, na co se ptáte, je jenom malinký střípek do velké mozaiky přepisování americké zahraniční politiky.

Čtěte také

iROZHLAS

,Budeme jim věřit, že už nebudou vyhazovat lodi do povětří.' Trump stopnul útok proti Húsíům

Když říkáte, že probíhá současně několik vyjednávání, je to tedy více o diplomacii, nebo o obchodu, o kterém hodně píší noviny? Jsou v tom miliardy dolarů. Je to nová kapitola vzájemných vztahů Spojených států s arabskými zeměmi?

Je to diplomacie prostřednictvím velkých obchodů.

V čem? Proč je to jiné oproti prvnímu Trumpovu mandátu?

V prvním mandátu se Trump také pokoušel o takové velké dohody. Připomeňme Abrahámovské dohody.

Podle mě se teď pokouší navázat na své setkání se syrským prezidentem Ahmadem Šarou, kterého ještě před několika lety američtí vojáci věznili a byla na něj do prosince vypsána odměna. To znamená velký obrat.

Promítají se do toho tektonické změny, které probíhají ve světové politice a na Blízkém východě se to projevuje nejvíc.

Spojenci na druhé koleji

Co naopak Donald Trump vynechá, je návštěva Izraele. Přitom to není dávno, co byl izraelský premiér Benjamin Netanjahu na návštěvě v Bílém domě. Interpretace, proč tomu tak je, se různí od toho, že se to neslučuje s obchodní cestou po arabských státech, až po nespokojenost Trumpa s vývojem v Pásmu Gazy. K čemu se přikláníte vy?

Já myslím, že platí obojí. Myslím, že Trump má zájem přijet do Izraele v situaci, kdy bude dohodnuto propuštění rukojmích a bude příměří v Gaze. A že nemá důvod do Izraele zavítat za jiných podmínek.

Čtěte také

Tureček: V Izraeli už se mluví o anexi Gazy. Vystěhování Palestinců označují arabské státy za čistku

Ale vnitropoliticky jsou pro současnou izraelskou vládu tyhle dvě věci velmi obtížně stravitelné.

Takže já bych se docela divil, kdyby se podařilo tlakem z Rijádu a z dalších zálivových zemí dosáhnout dohody s Hamásem bez toho, že by s tím souhlasila izraelská vláda a nezpůsobilo to v Izraeli politické zemětřesení.

Napadá mě, jestli pro Netanjahua není pokořením, že si Spojené státy přes Katar samy s Hamásem vyjednaly propuštění rukojmích s izraelsko-americkým občanstvím? A že Trump uzavřel separátní příměří s jemenskými Húsíi?

O tom se v Izraeli velmi silně debatuje. Opozice premiéra Netanjahua kritizuje, říká, že jeho místo mělo být ne v čele operace v Gaze a boje s Hamásem na domácí půdě, ale měl být přítomen jednáním v Rijádu a být u toho, kdy se rozhoduje, jaká bude budoucí architektura Blízkého východu. To se týká i obratu vůči Sýrii, kde má Izrael bezprostřední bezpečnostní zájmy.

Čtěte také

Sýrie sice má novou vládu, ale roztříštěnou a zatím velmi slabou, míní odborník

Takže nepochybně ano, těch bodů je víc. Ostatně se to týká i dohody s Íránem, kdy je Izrael konzultován, ale není součástí amerických jednání.

Na druhou stranu zase třeba syrského prezidenta Šaru vyzval Donald Trump právě k podepsání takzvaných Abrahámovských dohod nebo k dodržování dohody o příměří s Izraelem z roku 1974. Dá se mluvit o velkém rozkolu spojenců, tedy Spojených států a Izraele?

Nedá se mluvit o velkém rozkolu. Ale dá se mluvit o tom, že spojenci jsou často na druhé koleji. To se netýká jenom Izraele, ale i dalších amerických vazeb, například nás v Evropě.

Chtěl bych upozornit na to, jakým způsobem se dostává na vedlejší kolej i Egypt, který je a měl by být velmi důležitým hráčem. Bez něj se nová architektura domluvit nedá a Egypt vidí ochlazování vztahů se Spojenými státy.

Egypt stále dostává významnou finanční pomoc, což jsou důsledky dohod o míru mezi Izraelem a Egyptem v 70. letech. Ale zároveň se obrací na všechny strany a rozvíjí svoje vztahy s Čínou a s dalšími zeměmi.