Sarkozy chce prosadit úplný zákaz nikábu

Nicolas Sarkozy již během své kariéry mnohokrát prokázal, že je schopen důsledně přeměňovat svoje úmysly v činy. Jeho nynější nápad prosadit úplný zákaz burky či lépe řečeno nikábu však překvapivě může narazit na nepředvídané potíže, a to navzdory chabému odporu levicové opozice. Nečekaným soupeřem se může stát Státní rada, která ve Francii plní roli ústavního soudu a jejíž členové se již letos veřejně postavili proti Sarkozyho nápadu s tím, že chystaný zákaz by se nemohl opřít o „nezpochybnitelný právní základ“. Přeloženo do praktičtějšího jazyka vzkaz z rady moudrých znamenal jediné: pokud vláda či parlament přijde s návrhem úplného zahalování postavy a tváře na veřejnosti, ústavní soudci se mohou proti němu postavit. Pokud by se něco takového stalo, pro Nicolase Sarkozy by to byla politická blamáž, jakou si ve svém nynějším postavení stěží může dovolit.

Francouzský prezident sice může počítat s podporou velké části veřejnosti, kterou prosakuje zneklidnění z dlouhotrvajících problémů spojených s přistěhovalectvím především ze severní Afriky. Ale Sarkozym prosazovaný zákaz nikábu či burky postihuje to, co je viditelné na veřejnosti, a proto se tedy může míjet s podstatou problému. A co víc, mimo riziko, které se pokusili napovědět ústavní soudci, je tu ještě otázka, kterou zmínil socialistický senátor a starosta Lyonu Gérard Collomb. Ten s odvoláním na názory policistů ze svého města, kde žije výrazná muslimská komunita, prohlásil, že si nedovede představit, jak by úplný zákaz burky či nikábu prosazoval v praxi. „Dovedete si představit, jak policisté muslimským ženám na trhu strhávají s tváří závoje,“ zeptal se dramaticky Gérard Collomb.

K práci opozice samozřejmě patří i dramaticky přehánět a zveličovat, takže situace vykreslená socialistickým senátorem je vysoce nepravděpodobná. Navrhovaný zákon se strháváním závojů vůbec nepočítá, uvažované sankce jsou pouze finanční či nanejvýše v rozmezí několika dní vězení. Sarkozy však svým nápadem otevřel velice citlivé téma, a proto vypuštěného démona už těžko půjde přemluvit, aby zaujal své původní místo uvnitř lahve.

Problémy spojené s přistěhovalectvím jsou ve francouzské společnosti přítomny již delší dobu a žádná z vlád, ať byly levicové či pravicové, se s nimi nedokázala vypořádat, pokud jim vůbec věnovala patřičnou pozornost. Nejdráždivější a nejobtížněji zvládnutelnou složku důsledků imigrace představují ti přistěhovalci, kteří se na rozdíl od mnoha svých předchůdců i současníků do francouzské společnosti neintegrovali a kteří často vlivem dlouhodobé nezaměstnanosti k tomu ani neměli valnou příležitost. Na předměstích mnoha měst tak vznikly čtvrti, jejichž obyvatelé žijí v uzavřeném prostředí a jejichž vztah ke společnosti, do které přišli, nejdramatičtěji vyjádřil onen podzim 2008, kdy mladí přistěhovalci zapalovali každou noc stovky aut, aniž by jim v tom pořádkové síly byly schopny zabránit.

Toto vše Nicolas Sarkozy ví, otázkou pouze je, zda se akutní problém pokouší politicky využít, anebo zda se domnívá, když prosadí úplný zákaz zahalování postavy a tváře, tak cosi skutečně řeší. Největší potíž francouzského prezidneta spočívá v tom, že ani v jednom z obou možných případů se nedočká vytouženého výsledku. Pokud počítá s první variantou, tak sám ví, že politický efekt je často na hony vzdálen politickému řešení. A pokud by byl Nicolas Sarkozy vskutku přesvědčen, že jím navrhovaný zákon dlouhotrvající trauma vyřeší, bude zklamán. Nejdříve mu to nejspíše připomenou ústavní soudci a po nich ti, na nichž bude, aby případně přijatý zákon prosadili v život. Paradoxním výsledkem snah francouzského prezidenta může být situace, kdy imámové oslovující v předměstských mešitách lidi, kteří stěží rozumí francouzsky, dostanou munici pro svá kázání o francouzské nesnášenlivosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.