S Petrem Vášou o potřebě imaginace i zdravého rozumu
Petr Váša vydal knížku Idealisti a desku The Tramp! Poslechněte si rozhovor.
Brněnský básník, prozaik, performer, hudebník a výtvarník Petr Váša (nar. 1965) vysvětluje, že oba projekty připravoval dlouhou dobu a k jejich završení došlo shodou okolností ve stejné době. Korektury své knížky Idealisti a desky The Tramp!, kterou vydal s kapelou Ty Syčáci, tedy dělal současně.
Příběh českých trampů
Deska vyšla ke stému výročí republiky a vypráví příběh českých trampů, kteří ve dvacátých a třicátých letech 20. století dají dohromady zvláštní trampskou družinu. „Dějinnými okolnostmi jsou donuceni třikrát prchnout z naší země před totalitami, pořád víc a víc na západ. Nakonec se na konci 20. století z toho nejzazšího Západu přes Dálný a Střední Východ vrátí zpátky domů,“ vysvětluje Petr Váša. Knížku i desku podle něj spojuje téma předků a nutnost vidět svůj život ze širší perspektivy. „Jakkoliv je na desce The Tramp! spousta veselých a humorných věcí, je to něco, co jsme dělali opravdu navážno jako poctu předkům.“
Kniha Idealisti jako divadelní románek
Knížka Idealisti s označením „divadelní románek“ navazuje na tři předcházející tituly, které také vyšly v nakladatelství CDK v Brně: „povídkový románek“ Tomatom, „snový románek“ Sni a „obrazový románek“ Vida. Jak autor chápe označení „románek“ – je to prostě jen upozornění, že nejde o velký román, anebo odkazuje k možnosti „zažít románek“, tedy získat vlastní vzrušující prožitek? „Myslím, že by mohlo fungovat obojí,“ říká Váša.
Kniha obsahuje jakýsi „divadelní brainstorming“ (to slovo je v kapitole Realisti skutečně použito): jako by si divadelník chystal nápady, témata, situace, dialogy… Najdeme tam i záznamy realizovaných scénářů? – nebo jsou to náběhy či torza nikdy neinscenovaných textů – erupce mysli, kterým už tělo performera nestačí? Autor vysvětluje: „Nic z toho realizováno nebylo, ale možná bude. Když jsem s touto sérií knih začínal a vymyslel jsem si fiktivní divadelní skupinu Tomatom, tak moje úvodní myšlenka byla velmi praktická. Řadu věcí dělám ve fyzickém básnictví, ale řadu věcí nedělám, protože to neumím nebo nechci zkoušet. A připadlo mi praktické si tyto věci přiblížit tím, že vytvořím fiktivní divadelní skupinu, která bude dělat to, co já neumím.“
Obsah knihy Idealisti je různorodý: jsou tam povídky, scénky, úvahy, básně nebo písňové texty, a dokonce i kresby. Jak knížka vznikala? Měl Petr Váša nejprve představu celkové struktury – projekt, anebo spoustu popsaných a pokreslených stránek, které se teprve dodatečně pokoušel zorganizovat do nějakého tvaru? – „Určitě jsem měl projekt, bez toho by to nešlo,“ připouští autor. „Před každou další knížkou si stanovím nějaký úkol. Vždycky si řeknu, co jsem zvládl v té minulé a co bych si chtěl vyzkoušet nového nebo zajímavého v té další. A chtěl jsem, aby tahle knížka byla žánrově pestrá. Chtěl jsem taky zjistit, jak použít verše v rámci prózy jako součást příběhu. A tak jsem se dostal k formě divadelních quasi představení. Jsou tam i obrázky – kresby, které souvisejí s příběhem.“
„Plním si sen“
Petr Váša vysvětluje, že u každého nového projektu si zároveň plní nějaký životní sen. „Jedním z mých životních snů, o kterém jsem přemýšlel léta, byla brněnská strašidla. Chtěl jsem s tím něco podniknout, ale nechtěl jsem, aby to byla přímočará fantasy, zajímalo mě, jak to spojit s realistickým vyprávěním. Přitom jsem přemýšlel, jak s tím spojit můj další životní sen, a sice napsat feministický románek, nebo možná quasi feministický. Zdálo se mně, že by tyto dvě věci mohly fungovat přes obraz ‚panna a netvor‛ nebo ‚kráska a zvíře‛ – kurážná ženská hrdinka, která čelí nějakému strašidlu, svatá Markéta – to je důležitý moment. Tyto dvě věci že by měly tvořit těžiště Idealistů.“ Brněnských pověstí je podle Petra Váši ve srovnání s Prahou málo. „Ale napadlo mě spojit mýtus Brněnského draka s Kamennou pannou z Orlí ulice. A najednou jsem měl všechno, co jsem potřeboval.“
Ačkoliv jde o „románek“, tedy beletrii, připojil Petr Váša i seznam použité literatury. Lze to chápat i tak, že jde o specifický výzkum – umělecký výzkum? „Nechtěl jsem psát složitý historický nebo mytologický traktát, ale brněnská mytologie mě tentokrát zajímala navážno. A celý život nedělám nic jiného než umělecký výzkum, takže nad tím jsem si hlavu nelámal.“
„Těší mě, když mi lidé říkají, že je inspiruju“
O jedné ze svých postav – Michaele Novotné z fiktivního divadelního tria Lumen – autor píše, že ji nikdy nenapadlo, že se jednou bude považovat skoro za spisovatelku, natož „za performerku, skoro herečku a podle občasných reakcí určitých lidí dokonce za skoro terapeutku“. Stalo se to i Petru Vášovi? Má zkušenost, že jeho práce působí na publikum terapeuticky? „Říkal jsem vždycky sobě i nejrůznějším lidem, že nechci dělat terapii, není to mým cílem a neumím to. Nechci na sebe brát takový závazek. Ale mám zkušenost, že mi to dost lidí říká, a já se z toho vždycky snažím nějak vybruslit. Daleko víc mě těší, když mi lidé říkají, že je inspiruju. To se mi v poslední době stává častěji než dřív, tak z toho mám opravdu radost.“ Psychoterapie však Vášu velmi zajímá: „Možná by to mělo zajímat víc lidí, protože je to základ putování, aspoň trochu úspěšného a spokojeného života.“
Na záložce knihy se píše o „představení zvažujícím možnosti duchovního života v dnešní České republice“. K čemu při tom zvažování dospěl sám autor? – „Moji hrdinové, kteří prezentují z jejich pohledu dobrý, možná ideální způsob duchovního žití, jsou velmi imaginativní a jsou taky hodně racionální. Na tom mi záleží a připadá mi to jako vzrušující myšlenka, protože si myslím, že zrovna v naší zemi funguje takový rozštěp mezi vztahem k imaginaci a vztahem k racionalitě. Spousta lidí si myslí, že když chceš žít duchovně, tak musíš hodit za hlavu rozum a přemýšlení a rozpustit to v zážitcích, ve kterých hraje velkou roli představivost. A často to funguje naopak. Myslím si, že to je zbytečné dilema, které může člověka hodně brzdit a vést ho na různá scestí. Myslím si, že dobrý, zdravý selský rozum nám říká, že pokud máme vedle citlivosti a představivosti taky rozumové schopnosti, tak je to dar shůry. Házet rozum za hlavu nedává moc smysl. Moji hrdinové hledají způsob, jak žít duchovně, naplno a do hloubky, jak to předávat dál – a jak být přitom celí, celiství.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
