S marihuanou lze v Uruguayi vše. Represe prý nikam nevede
V kolumbijské Cartageně se právě koná mezinárodní konference o drogách. Prezident hostitelské země Juan Manuel Santos na ni vyzval k obratu v drogové politice a prohlásil, že současná válka proti drogám, která trvá už přes půl století a je zaměřena hlavně na potírání nabídky, selhala.
Ke změně drogové politiky vyzval prezident země, která je vedle Peru největším světovým dodavatelem kokainu. V Kolumbii se doposud likvidovaly plantáže koky i pomocí práškování s velkou podporou Spojených států.
Podle Juana Manuela Santose to chce nový přístup. Méně války a víc inteligence. Po změně volá od roku 2011 globální komise pro drogovou politiku, která sdružuje exprezidenty Brazílie nebo Mexika.
Na základě zprávy Juana Manuela Santose vyzvala organizace amerických států před dvěma lety k plošné dekriminalizaci drog. Z latinskoamerického regionu se vymyká Uruguay a působí trochu jako laboratoř.
Marihuana jen pro obyvatele Uruguaye
V malé zemi zákon umožňuje za jasně daných podmínek v případě marihuany vše. Pěstování, distribuci i užívání. Neznamená to ovšem, že by se z uruguayského Montevidea stal jihoamerický Amsterdam.
Do obchůdku v centru Montevidea dorazil substrát pro pěstování konopí. Uprostřed krámu se pytle vrší na hromadě. Juan Manuel Varela sedí za pultem. První uruguayský growshop, tedy prodejnu pěstitelských a kuřáckých potřeb, založil se dvěma společníky v roce 2012.
Je odpoledne, lidé končí v práci, dveře se netrhnou. Holobrádci, mladý pár, zarostlí mladíci ve vytahaných trikách, ti většinou kupují hnojivo. Pečlivě oholený právník v kravatě okouknul lokál a koupil si cigaretové papírky. Třicátník vzhledu bankéře si odváží kompletní výbavu pro pěstování konopí.
Podle spolumajitele obchodu se objevují i turisté, ti se ptají, zda mohou koupit marihuanu. To uruguayský zákon neumožňuje. Dostupná je pouze obyvatelům Uruguaye. Po samozásobitelích zákon požaduje registraci. S pár papíry stačí zajít na poštu a nechat se zapsat. Ne všichni to dělají.
Drogy ve věznicích
„Začal jsem pěstovat nedávno. Mám šest rostlin, maximum podle zákona. Neregistroval jsem se, nejsem rád na seznamech, které dělá stát. Myslím, že od dob diktatury to tak mají všichni v Uruguayi,“ říká jeden ze zákazníků, který jméno uvést nechtěl.
Začala fungovat i další povolená možnost, pěstitelské spolky marihuany. O úrodu jednoho z nich na střeše domu v Montevideu obehnané ostnatým drátem se stará Juan Vas. Doma má vlastní rostliny. Před pár lety ho za tohle odsoudili na osmadvacet měsíců.
„Soudce mě považoval za horšího než dealera, protože jsem byl schopen látku vyprodukovat. Pro společnost to podle něj bylo nebezpečnější, takže jsem poznal zevnitř slavné jihoamerické věznice.“
Po odvolání se dostal ven po jedenácti měsících. Stal se z něj aktivista. Stejně prý byl černou ovcí. A nechtěl, aby si další lidé prožili to, co on. Byly uvnitř věznic drogy?
„Ano. Jak může stát bojovat proti narkomafii v zemi, když nedokáže zabránit tomu, aby se drogy dostaly do nejpřísněji střežených věznic?“
Je mnoho dětí, které o škodlivosti drog nevědí
Boj proti černému trhu a pašování, většinou z Paraguaye, byl jeden z hlavních argumentů těch, kdo zákon prosadili. Přes malou podporu veřejnosti byla pro formu legalizace většina politické scény. Juan Vas tvrdí, že nezastupitelnou roli sehrál tehdejší prezident José Mujica zvaný Pepe, čili Pepa.
„Pepe není kamarád, není hippie, Pepe nekouří marihuanu, nelíbí se mu, že kouříme. Jeho motivace je jiná. Přes generační rozdíl problému rozumí. Pro něj to je otázka veřejného zdraví. Pochopil, že represe nikam nevede.“
Bývalý prezident dokonce tvrdí, že marihuanu nikdy nekouřil a že by byl raději, kdyby na světě neexistovala. Na druhou stranu prohlásil, že někdo v Jižní Americe s částečnou legalizací či regulací začít musí.
Na rušné třídě v Montevideu je dům s nápisem Cítím se lépe bez drog. Sídlo nadace Manantiales, která pomáhá lidem závislým na alkoholu a drogách. Její ředitel prohlásil, že legalizovat marihuanu je jako hasit požár benzínem.
Nancy Alonsová pracuje v nadaci jako psycholožka. Tvrdí, že pro prevenci drog je klíčový dostatek informací. „Máme tu děti, které u nás podstupují odvykání z konzumace marihuany. A když se jich ptám, vy jste se od nikoho nedozvěděli, že marihuana škodí, že drogy škodí? Je mnoho takových, kterým to nikdy nikdo neřekl.“
Oficiálních pěstitelských spolků je dnes ve třímilionové Uruguayi ani ne dvě desítky. Jen dva mají vyřešené všechny dokumenty. Byrokracie je údajně velká, ale státní kontroly příliš nechodí.
Prodej drogy státem v lékárnách je zatím zastavený. Nový prezident, který vystřídal v březnu José Mujicu, Tabare Vazquez, ho odložil na neurčito. Už teď Uruguay slouží jako zdroj zkušeností pro zbytek kontinentu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
