S akceschopností vlády to skutečně moc valné není

18. únor 2005

Turbulence kolem koupě bytu premiéra Grosse a podnikání jeho ženy Šárky zaměstnávají média natolik, až to vypadá, že tu není žádný vážnější problém. Teprve ve čtvrtek ale zaznělo to správné slovo, totiž akceschopnost. Napřed tím argumentoval předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek, když řekl, že vláda přestala být kvůli premiérově kauze akceschopná. Šlo o skrytou výzvu sociálním demokratům, aby do čela vlády nominovali někoho jiného.

Stanislav Gross kontroval tím, že se dotázal všech tří lidoveckých ministrů, zda si také myslí, že vláda není akceschopná a pokud ano, tak by z ní měli odejít. Ministři sice premiérovo ultimátum odmítli, ale vláda podle nich svou akceschopnost neztratila.

Proč si ale nepoložit otázku, do jaké míry byla vláda Stanislava Grosse akceschopná už před vypuknutím krize? Odpověď není úplně jednoduchá. Není asi sporu o tom, že vláda fungovala. Přicházela s novými zákony a plnila také své závazky na postupné snižování deficitu státního rozpočtu. Na její návrh vznikly novomanželské půjčky, byly upraveny daně, stavěly se dálnice atd. Ale z dlouhodobého hlediska to už tak nevypadá. Kolik let se například mluví o nutnosti reformy důchodů, o tom, že se ve zdravotnictví musí přestat plýtvat či o deregulaci nájmů a přitom se nic nemění.

Sociální demokraté, kteří jsou nejsilnější vládní stranou, chtějí dělat změny jen za předpokladu, že se v jejich důsledku nezhorší sociální situace rodin. Našlapují tedy velmi obezřetně. Jenže před sociálními demokraty tady byly středopravicové vlády a taky jim tyto podstatné kroky moc nešly. Pod tíhou vzrůstajícího zadlužování země naopak právě sociální demokraté přistoupili ke krokům, jež si předtím málokdo z nich uměl představit: omezují nemocenskou, prodlužují věk odchodu do důchodu a zpřísňují pravidla pro vyplácení sociálních dávek.

Jenže to jsou jen malé ryby. Největší prostředky protékají důchodovým a zdravotnickým systémem. Nad reformou důchodů si teď láme hlavu komise odborníků, která má spočítat dopad jednotlivých variant, jak je navrhují politické strany. Do rozhodnutí to má ovšem hodně daleko. Přitom v okolních transformujících se státech tak dlouho neváhali a zavedli systém, v němž si lidé zčásti spoří ve fondech. Možná, že se časem spálí a budou muset své reformy pozměnit, ale aspoň získají nějakou zkušenost. My ale stále hledáme optimální variantu. Říkáme si, že se poučíme z chyb jiných států, a tak na to vyzrajeme. Problém je, že nejspíš žádné bezchybné řešení neexistuje a určité míře rizika se nelze vyhnout. Doufejme jenom, že se naši politici rozhodnou dřív než se splní katastrofické vize o úbytku produktivních obyvatel a podstatném růstu počtu lidí v důchodovém věku.

Další lahůdkou je zdravotnictví. Koncepce se připravuje asi od poloviny 90. let, kdy se ukázalo, že systém nastavený po roce 1989 stimuluje k plýtvání. Čím déle se ale o reformě mluví, tím méně může člověk věřit, že se uskuteční. Stále se zvažují prakticky ty samé kroky, které by měly vést k větší úspornosti. Rušení nekvalitních nemocnic, připlácení pacientů, větší konkurence mezi zdravotními pojišťovnami, omezení rozsahu péče, která je hrazena z pojištění atd. Ale chybí odvaha, tak se vymýšlejí různá polovičatá řešení a stát přitom pomalu ale jistě ztrácí kontrolu nad vývojem. Moc je stále víc soustředěna v pojišťovnách a krajských samosprávách. Až si politici v centru konečně rozmyslí, co se zdravotnictvím vlastně udělat, nebude už zřejmě v jejich moci to uskutečnit.

Také přešlapování nad deregulacemi nájmů je do nebe volající. Ústavní soud prohlásil český způsob regulace nájmů za protiústavní, politici se ale nedokázali dohodnout na zákonu, který by tento neúnosný stav napravil. Veškeré změny jsou proto zablokované už několik let. Z hlediska těchto dlouhodobých problémů tedy vláda moc akceschopná není. Spravedlivě bychom ale měli dodat, že to není v důsledku bytové aféry premiéra Grosse. Bylo by ale smutné, kdyby kvůli ní plnila svou funkci ještě méně než dosud.

autor: Zoja Franklová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.