Rvačka o krásnou Denkeneš

24. září 2010

Antropolog David Carrier z University of Utah rozdráždil své kolegy teorií, podle které lze z koster dávných živočišných předchůdců člověka vyčíst násilnický životní styl. Samci australopiteků se utkávali v nelítostných bojích. V centru takových bojů se mohla ocitnout i slavná Lucy, jejíž kostru objevili vědci v roce 1974 v etiopském Afaru.

Etiopané mají pro slavnou Lucy přezdívku Denkeneš, což v jazyce místních obyvatel znamená "Jsi nádherná". Pokud byli stejného mínění i samci australopiteků, kteří žili na území dnešní etiopské provincie Afar spolu s Lucy před více než 3 miliony roků, mohla být o tuto pravěkou dámu pěkná rvačka. Vyplývá to z teorie, kterou představil antropolog David Carrier z University of Utah na nedávném kongresu konaném ve floridském Orlandu. Carrierovi nedávala spát podivná směs tělesných znaků australopiteků druhu Australopithecus afarensis. Na jedné straně byli tito předchůdci člověka zjevně uzpůsobeni k pohybu vzpřímenou chůzí. Vyplývá to ze stavby pánve, kostí nohou, páteře a lebky. Na druhé straně jsou ale jejich krátké nohy a dlouhé paže považovány za uzpůsobení k pohybu v korunách stromů. Carrier je přesvědčen, že se za "stromovými rysy" skrývá přizpůsobení k tvrdým potyčkám. Inspirovaly jej k tomu výsledky studia tělesné stavby různých psích plemen. Při nich zjistil, že nejlepší psí bojovníci mají poměrně krátké nohy. Nápadný je tento anatomický rys například u pitbullů. Krátké nohy zajišťují při zápolení vyšší stabilitu a jsou také "nárazuvzdornější". Krátké kosti se mnohem hůře lámou. Carriera zajímalo, zda mohly krátké nohy a dlouhé ruce sloužit australopitekům k podobným účelům. Takto obdařený jedinec mohl dát protivníkovi pořádnou ránu dlouhou paží a sám díky krátkým nohám po zásahu jen tak nepadl.

Hlavní Carrierův problém spočíval v nashromáždění přesvědčivých důkazů, jimiž by svou kacířskou teorii podepřel. Stopy po zápasech australopiteků se do dnešních dní samozřejmě nedochovaly. Carrier se proto rozhlédl po současných primátech - od opic, přes lidoopy až po člověka. U některých (např. u goril) vedou samci o samice líté boje, u jiných (např. u šimpanzů bonobo) mívá soupeření méně násilnou podobu. Carrrier potvrdil, že u "násilnických druhů" se dostávali do výhody mohutnější samci, což vyústilo ve značné rozdíly ve velikosti těla samců a samic, tzv. pohlavní dimorfismus. Gorilí samec může dosáhnout hmotnosti kolem 200 kg a je zhruba dvakrát těžší než samice. Kupodivu i australopiteci vykazovali výrazný pohlavní dimorfismus a Carrier z toho vyvozuje, že jejich samci byli rváči. Když porovnal délku zadních končetin "rvavých" a "mírumilovných" primátů, zjistil, že rváčům rostou výrazně kratší nohy. Přesně v souladu s jeho teorií, podle které jsou krátké nohy pro boj výhodou, protože zaručují vyšší stabilitu.

Carrier výsledky svého bádání shrnul do provokativního tvrzení, že australopiteci druhu Australopithecus afarensis chodili po dvou a v korunách stromů se moc nepohybovali. Zdánlivá tělesná adaptace pro stromový životní styl je podle něj ve skutečnosti přizpůsobením k nástrahám vzájemného zápolení. Vyšší stabilitě při rvačkách australopiteci dokonce obětovali výhody, jež by jim skýtaly dlouhé nohy při chůzi a běhu. Zjevně bylo výhodnější v zápase zvítězit a získat samici, než se po prohře zachraňovat útěkem.

Mnohé účastníky orlandského kongresu byla Carrierova teorie zdravě naštvala. "Jsou to jenom pohádky," prohlásil na Carrierovu adresu biolog Frank Fish z pensylvánské West Chester University.

Jiní vědci, např. antropoložka Elizabeth Brainerdová z Brown University, však považují myšlenku, že změny v tvaru končetin zdaleka neurčovaly jen nároky kladené při pohybu, za pozoruhodnou a jsou zvědavi na výsledky dalšího Carrierova bádání.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.