Rusové volí stranu moci. „Hodně to připomíná návrat do sovětských časů,” říká komentátor

Rusové vybírali hlavy federálních republik, jinde gubernátory nebo oblastní parlamenty a většinou i místní zastupitelstva. Favoritem byla znovu vládní strana Jednotné Rusko, i když v Moskvě by na místní úrovni mohla uspět i demokratická opozice.

Tlak Putinova režimu proti všem, kteří se nějak vyjadřují proti vládě, je tak silný, že organizace buď samy nebo pod tlakem končí. Martin Balcar

Nevládní organizace ale upozorňují na potlačování opozice v Rusku. Podle Amnesty International je tento trend dlouhodobější a má oporu zvláště v zákonech přijatých v roce 2012, kdy byl Vladimír Putin zvolen potřetí prezidentem.

Existuje zde například zákon, kvůli němuž se nevládní organizace, které přijaly byť jen zlomek financí ze zahraničí, musely zaregistrovat jako zahraniční agenti. Kvůli tomu přerušila činnost organizace Golos, která monitorovala místní i parlamentní volby.

Soud za kolonu

„Tlak Putinova režimu proti všem, kteří se nějak vyjadřují proti vládě, je tak silný, že organizace buď samy nebo pod tlakem končí,” říká Martin Balcar z české pobočky Amnesty International.

Zákony z roku 2012 omezily i pokojné protesty, Rusové již nemají šanci uplatňovat právo na svobodu shromažďování. Podle Martina Balcara je situace čím dál absurdnější.

„Příkladů, kterým bychom se mohli smát nebo jim nevěřit, jsou už stovky. Posledním je fakt, že není možné pořádat takzvané kolony aut. To znamená, že mohou být lidé souzeni za to, že jedou v koloně,” vypráví.

Moskvané na zahrádce

Volební urna|foto: Marián Vojtek

Zahraničně-politického komentátora Českého rozhlasu Libora Dvořáka zrazilo, že se v některých regionech volili gubernátoři po čtrnácti až sedmnácti letech. „V Putinově Rusku ale nejsou volby gubernátorů příliš volbami,” připomíná.

Nízká volební účast nebyla podle Dvořáka protestem proti současnému režimu. „Je to spíše dáno vědomím, že ve volebním procesu, tak jak je nastaven v Rusku, prostý občan nic nedokáže.”

„Ve venkovských oblastech se účast pohybovala okolo pětatřiceti procent, ale třeba v Moskvě se pohybovala jen mezi 14 až 15 procenty. To připisuji na jedné straně protestu proti Putinovi, na druhé straně hraje roli i končící léto. Moskvané v těchto dnech s oblibou vyjíždějí na své zahrádky,” vysvětluje komentátor.

Sovětské časy

Obyčejní Rusové volí tu takzvanou stranu moci. Hodně to připomíná sovětské časy. Libor Dvořák

Demokratická opozice uspěla v Moskvě. „Opozice se poprvé v postsovětských dějinách sjednotila. Bylo to znát, Jednotné Rusko porazila například v Gagarinském obvodu, kde volil také prezident Vladimir Putin,” podotýká Dvořák.

„Jinak to vítězství opozice není tak častým jevem, ve většině subjektů federace dál vede strana Jednotné Rusko, což lze připsat tomu, že obyčejní Rusové volí tu takzvanou stranu moci. Hodně to připomíná sovětské časy. Docela významně si polepšili také komunisté, kteří mají v některých oblastech dálného východu až dvaadvacet procent. To je opravdu hodně. Stejně tak měli místy docela slušný výsledek liberální demokraté, mezi deseti a dvanácti procenty,” popisuje Libor Dvořák.