Ruský špion v Estonsku

19. listopad 2008

Jen pár dní po té, co ruský prezident Dmitrij Medveděv pohovořil před mezinárodním společenstvím smířlivějším hlasem a kdy Rusko nabídlo návrat ke kdysi osvědčeným strukturám politiky zadržování, tedy helsinské následnické OBSE, se přímo programově provalil standardní případ starých časů oné Helsinské konference, když nemám mluvit přímo o těch studenoválečnických.

0:00
/
0:00

Bylo tedy, pro Západ potupně, zveřejněno zářijové odhalení ruského špióna na jednom z nejcitlivějších míst NATO. Herman Simm pět let pracoval přímo na ochraně státního tajemství, následně byl tajemníkem státní bezpečnosti a ještě bezpečnostním náčelníkem MO Estonska. Estonec mohl podle odborníků sledovat v podstatě veškerou dokumentaci mezi členskými státy a oběma organizacemi, informace pak poskytoval ruským tajným službám. Pikantní a současně zřejmě do důsledku ještě neprozkoumané na tom je, že, podle jednoho z policejních důstojníků, byl vlastně agent Simm psychicky nemocný a sám se divil, že se bezděky dostal na tak vysoký úřednický post.

Ještě zajímavější jsou zprávy britských Tomešů; Simm disponoval přísně tajnými informace o prvcích protiraketové obrany v Evropě, tedy právě o českém radaru a polské raketové základně. Odtud možná také pramení ruské informace a ruský odpor proti PRO. Ne dost na tom, manželka odhaleného špióna působila jako právnička policie. Jak už to bývá zvykem, kariéra odhaleného nahání temné rdění do tváří těch, kteří se zabývají státní bezpečnostní. Byl to totiž Simm, kdo byl už v roce 2003 pověřen tehdejším premiérem Estonska, aby bezpečnostně zaštítil vztahy se zahraničním a zajistil bezpečné vazby Estonska s EU a NATO. Není proto divu, že už do Tallinnu přijeli zástupci prakticky všech bezpečnostních služeb Aliance.

Zdroje, které si, v tomto případě nikoliv kvůli diverzi, nepřejí být jmenovány, mluví otevřeně o obrovské škodě, kterou Západ utrpěl od Ruska. Otevřené informační zdroje v Rusku pak píší o tom, že Simm je otcem reformy speciálních služeb, připravené speciálně ke vstupu Estonska do EU a ANATO. Možná jde tedy dokonce o největší špiónský skandál od konce Studené války. Experti ho srovnávají s případem někdejšího šéfa protišpionážního odboru CIA Aldriche Amese, kterého kdysi zlanařila KGB. Vyšetřovatelé proto považují estonského agenta za "velkou rybu". Podle předsedy estonské parlamentní komise pro kontrolu tajných služeb Jaanuse Rahumaegiho mohl Simm napáchat škody přímo "historických dimenzí".

Takové obavy jsou na místě třeba proto, že Simm může být jen špičkou celé pyramidy ruských špionů v Pobaltí a nejen tam. Ovšem právě v Estonsku a zejména v Lotyšsku žijí početné ruské menšiny, které mají výrazný ekonomický a tedy i politický vliv, od které, jak víme, není často daleko k vlivu bezpečnostnímu. Zvláště, když se nechají státní struktury prorůstat, vlastně když trpí prorůstání svých struktur, těmi mafiánskými a ty zase většinou nemají daleko k těm zahraničním tajným službám. A právě ruské tajné služby už krátce po té, co se vzpamatovaly ze šoku z rozpadu SSSR, a možná dokonce tento šok docela dobře jen předstíraly, zaměřily se na Střední a Východní Evropu, jako vhodné nástupiště pro výzvědnou invazi na Západ a vlastní lokální využití. A tak také Estonec Herman Slimm mohl docela prostě spolupracovat - za štědrou finanční odměnu, kterou od Rusů skutečně dostával, ale pravděpodobněji také, nebo spolu s tím, spolupracoval ze strachu, že vyjde najevo jeho spolupráce s KGB. Simm se ostatně hájí právě vydíráním ruských tajných služeb.

Jeho kontakty s KGB se datují už osmdesátými lety. Splývají s obdobím, kdy začalo intenzivní národní obrození pobaltských národů. Estonsko bylo v první řadě těchto snah a nahánělo obavy nejen sovětskému vedení v Moskvě, ale rozhodně také strach tisícům konformních obyvatel regionu, kteří si v sobě zakódovali přímo životně-existenční spojeni se stávající komunistickou přítomností. Po pádu železné opony se většina z nich přizpůsobila, někteří vynuceně - existenčně a jen na oko. Stali se z nich krtci, což je krycí termín pro spící spojky. Někteří se jimi stali úmyslně, další o tom ani nevěděli, a možná nevědí dodnes. Archivy KGB skrývají fascinující historické souvislosti i strašidelné žolíky, či černé Petry. Takových lidí nejen v Litvě, Lotyšsku a Estonsku je rozhodně více a Česko nebude jistě stát mimo tento šedý proud. Spojeno s výročními zprávami našich tajných služeb je docela důvodné se ptát, kde dnes bydlí český Herman Simm.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: dst
Spustit audio