Rusko zjevně nemá na nákladné sjednocení s Běloruskem

Běloruský prezident Alexander Lukašenko je všeobecně nazýván posledním evropským komunistickým diktátorem. Dal si totiž před dvěma roky pozoruhodným způsobem prodloužit prezidentský mandát, který však i tak letos vyprší, a brutálně potlačuje jakoukoli opozici. Bělorusko za jeho vlády hospodářsky upadá vzhledem k absenci jakýchkoli reforem, o lidských právech ani nemluvě. Lukašenko zato už delší dobu, přesně od roku 1994, prosazuje znovusplynutí Běloruska s Ruskem, avšak Moskva je přes první kroky a naznačený plán reintegrace, včetně přechodu na společnou měnu - rubl v roce 2005 - stále chladná. Podle všech odborníků se jí totiž kvůli vlastním hospodářským potížím do splynutí s Běloruskem nechce, neboť na to, tedy na rozsáhlou pomoc nereformovanému a zaostalému Bělorusku, prostě nemá peníze.

I nejnovější Lukašenkova návštěva v Moskvě se údajně nesla v tomto zvláštním duchu chladného přátelství během jednání s prezidentem Putinem a šéfem centrální banky Geraščenkem. Lukašenko si v Moskvě také zahrál lední hokej proti ruskému vládnímu týmu a Bělorusové nad Rusy vyhráli. Jednání, během kterých se měllo hovořit o vojenských a hospodářských záležitostech a také o propojení právního systému obou zemí, však byla pro Lukašenka méně radostná. Dokazuje to i jeho prohlášení po jednáních s Geraščenkem, kdy řekl: "Nejsem zde, abych žádal o další půjčku, na což se mne všichni táží na ledě při hokeji i mimo led. Co skutečně chci, je požádat vás o radu a očekávám, že nám poradíte ohledně nápadů pro budoucnost, jako jste doposud činili."

Na to odpověděl Geraščenko záhadnými byrokratickými formulacemi, naznačujícímí, že i když spojení obou zemí může být v zájmu některých politiků, z hospodářského hlediska je to něco, do čeho se Rusko nemíní hrnout: "Ne vždy se nám hned daří dobrat se společného jmenovatele, neboť existují určité okolnosti, které je nutné zohlednit v případě obou vlád a se kterými ne vždy od počátku souhlasíme. Z tohoto důvodu jsou návštěvy a výměna expertů jistým plusem". Tolik Geraščenko a je jasné, že nemínil Lukašenkovi vůbec pomoci.

Odborníci tvrdí, že takových náznaků je v poslední době celá řada a specialista na ruskou politiku z britské Birminghamské univerzity Edwin Bacon dovozuje, že za běloruským zájmem o reintegraci je motivace ve smyslu očekávání hospodářské pomoci, což na ruské straně zcela chybí a co víc, Moskvě je jasné, že reintegrace v této chvíli by byla hospodářskou trestaneckou koulí na ruské noze. Bacon dodává, že rok plánovaného přechodu na společnou měnu, tedy 2005, je ještě dost vzdálen a jako slib se zatím nemusí plnit, neboť kdoví co se do té doby stane a proto také není proč spěchat s hospodářskou pomocí, na kterou, jak už řečeno, stejně nejsou peníze.

Nyní se dokonce z už téměř Bushova Washingtonu ozývá, že na pomoc Rusku, v takovém rozsahu jako dosud, už nebude, takže pomáhat ostatním bude moci Moskva ještě méně. Lukašenko by se sice mohl obrátit na západ, ale v tom mu zjevně brání ideologické ohledy, což dokázal i nezdvořilým nepozváním amerického velvyslance v Minsku na obvyklou novoroční recepci. Moskva o tom samozřejmě jistě dobře ví a neobává se tedy zjevně Lukašenkova odklonu v případě, že mu nic nedá. Proto tedy Lukašenko zjevně i tentokrát odjel z Moskvy s nepořízenou, což mu jistě vzhledem k vypršení onoho jeho podivného prezidentského mandátu není vůbec milé. Jak se to projeví na Lukašenkově chování doma v Minsku, to zatím není známo…

Čro 6 / RSE 17. ledna 2001 rse@cro.cz