Rusko chce znovu poroučet řekám. „Hydraulická despocie, která se dožila 21. století,“ soudí historik
Rusko se snaží přelstít přírodu a vrací se k staronovému plánu – obracení ruských řek. Cílem je odvést části některých sibiřských vodních toků ze severního směru, kam přirozeně plynou, na jih. Podle historika Petra Hlaváčka má velkolepý plán hlavně posílit domácí hrdost. „Rusové by do toho projektu vůbec neměli jít,“ hodnotí v Leonardu Plus hydrolog a geograf Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Severní část vod by se díky připravovanému projektu měla dostat tam, kde voda na rozdíl od severu chybí – do téměř vyschlého Aralského moře. K jejímu přesunu mají sloužit uzavřené potrubní sítě. Projekt je dnes obdobou podobného sovětského zadání, tehdejší realizaci ale nakonec zastavil Michail Gorbačov, nejvyšší představitel Sovětského svazu.
Čtěte také
„Moskva už neměla ani peníze na to, aby poroučela větru a dešti. Navíc tento druh soupeření s technologicky úspěšnějším Západem už byl směšný,“ přibližuje souvislosti pro Český rozhlas Plus historik Petr Hlaváček.
Právě snaha dohnat a ideálně předehnat Západ podle něj vedla k podobně obrovským sovětským plánům. Imperiální Rusko se skrze „megalomanské projekty“ mělo zrychleně modernizovat do úrovně odpovídající západním zemím.
„Projekty jako Stalinův kanál, který měl propojit Černé moře a Dunaj, nebyly možné bez totální centralizace společnosti a otrocké práce v obludných rozměrech,“ upozorňuje historik a dovozuje:
Čtěte také
„Ruské impérium, Sovětský svaz i dnešní Ruskou federaci klidně můžeme s nadsázkou označit jako starověkou hydraulickou despocii, která se dožila 21. století.“
Rusko Vladimira Putina se podle Hlaváčka už ani nesnaží předstírat, že by země mohla ekonomicky a technologicky konkurovat dříve doháněnému Západu nebo Číně. Obrácení severně proudících veletoků na jih se tak děje z jiného důvodu, než tomu bylo v 70. a 80. letech.
„Nové obracení řek spíše představuje projekt cílící na posílení domácí hrdosti. Jde vlastně o předstírání, že jednotná a veliká matička Rus je stále schopná zápasit s přírodou a využívat ji,“ usuzuje historik.
„Zásahy nic dobrého nepřinesou”
Problematice sovětského obracení řek se věnovali i čeští vědci. Region, který měl být umělým zásahem zasažen, tehdy navštívil i hydrolog a geograf Bohumír Janský.
„Všude jsme sledovali ta v uvozovkách úžasná díla Sovětů, ať už to bylo v období Stalina nebo později, kdy jsme se tady z médií dozvěděli, že Sověti postavili nejdelší zavlažovací kanál na světě,“ vzpomíná odborník na hydrologii.
Čtěte také
Díky projektu NATO mohl s kolegy v okolí Kyrgyzstánu mapovat oblasti, ve kterých hrozilo protrhnutí jezer. Upozorňovali i na to, že převod vodních toků nedává ani z odborného hlediska smysl. To podle geografa platí dodnes.
„Myslím, že Rusové by do toho projektu vůbec neměli jít, protože jestli je jim jejich země drahá – jak pořád vykřikují – tak by přírodu měli nechat, aby se o sebe sama postarala. Tyto zásahy nemohou nic dobrého přinést,“ doplňuje.
Podle historika slouží podobné plány především k demonstraci ruské moci. Závěrem ale upozorňuje, že by ho nepřekvapilo ani zapojení Číny, kdyby domnělé modernizační práce financovala.
„Nakonec se tedy může stát, že to bude Putin, kdo přivede slábnoucího ruského medvěda – byť vzteklého – do chřtánu hltavého čínského draka,“ uzavírá Hlaváček. „Ale kdo chce kam, pomozme mu tam, jak se říká nejen v Evropě.“
Jak řešit nedostatek vody? Kdo byl autorem původního sovětského projektu? A jak protestovala ruská společnost? Poslechněte si celý pořad komentátora Libora Dvořáka v audiu nahoře.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
