Rusko a Německo zahájilo výstavbu severoevropského plynovodu

Když Vladimir Putin s Gerhardem Schroderem letos koncem léta příslušnou smlouvu podepsali, vzbudilo to značnou nelibost v pobaltských zemích, ale hlavně v Polsku a na Ukrajině. Polský prezident Aleksander Kwasniewski tehdy prohlásil, že projekt nepovažuje za dobrý, a to hlavně z důvodů ekologických, ale že má slabiny také ekonomické a samozřejmě politické.

Ukrajinské protesty byly ještě hlasitější a dohady neustaly dodnes. Rusko-ukrajinská smlouva o tranzitu ruského zemního plynu zatím není podepsána a strany se nemohou dohodnout tak zoufale, že ve čtvrtek se do celé záležitosti přímo vložil i ruský prezident. Jde o to, že ukrajinská strana má tendenci tranzitní poplatky stále zvyšovat a zároveň trvá na tom, aby Rusové plyn dál dodávali za dosavadních 50 dolarů za tisíc metrů kubických. Moskva požaduje od příštího roku více než trojnásobek - 160 dolarů. Putin doslova řekl, že Rusko nadále nehodlá levným plynem dotovat ukrajinskou ekonomiku a připomněl, že západní zákazníci polostátní ruské plynařské společnosti Gazprom platí až 250 dolarů za tisíc kubíků.

Nejméně pět východoevropských metropolí tedy považuje celý projekt za rusko-německou ránu pod pás a domnívá se, že ze strany Moskvy jde hlavně o politické gesto, které Němci Kremlu egoisticky schválili, protože v tomto případě hájí výhradně své vlastní zájmy. Do jisté míry je to bezesporu pravda a Rusko dobře ví, že jako zesláblá velmoc lepší páku než energetické suroviny v této chvíli nemá.

Ostatně - podívejme se na problém ruskýma očima. Přes Ukrajinu proudí do západní Evropy 80 procent všeho ruského plynu a situace je na konci roku vždy stejná - dosáhnout dohody s kyjevskou vládou je nesmírně obtížné. Přestože prozápadní oficiální Kyjev se domnívá, že je trestán za nedávnou oranžovou revoluci, je docela dobře možné, že nejdůležitější důvody Ruska a Německa pro výstavbu plynovodu pod Baltem jsou nakonec čistě praktické a ekonomické, a že případné politické důsledky vzniku této nové surovinové tepny jsou jen příjemným vedlejším produktem. Šéf představenstva německé plynařské společnosti Ruhrgas Burkhardt Bergman, který se dnešního slavnostního ceremoniálu zahájení výstavby v západoruském Vyborgu také zúčastnil, přitom upozorňuje na to, že německé havarijní zásoby zemního plynu se rok od roku snižují a že výpadek v dodávkách - ať už by byl způsoben čímkoli - si jeho země prostě nemůže dovolit. Nepřímo tím naznačil, že současná Ukrajina zatím není spolehlivým partnerem ani pro berlínskou vládu.

Mimochodem z Německa dnes přišla jedna dosti senzační správa. Podle té by předsedou výboru akcionářů konsorcia, které bude celou výstavbu financovat, neměl být nikdo jiný než Gerhard Schröder. Pokud se tato informace potvrdí, bude pan exkancléř čelit podezření, že si svým srpnovým podpisem pod smlouvou o Severoevropském plynovodu vybudoval docela pěknou trafiku.

Ať už je tedy pozadí celého projektu jakékoli, musíme se Severoevropským plynovodem počítat jako s politickou i ekonomickou realitou. Ruské odhodlání podobné projekty ještě rozmnožit podtrhuje páteční hlasování ve Státní dumě. Ta schválila zákon, na jehož základě mohou zahraniční investoři přímo vlastnit akcie v ruském plynařském gigantu Gazprom. Stát si tam sice ponechá kontrolní balík, ale pevně doufá, že tímto tahem se mu podaří přilákat peníze zahraničních investorů. Optimistické odhady předpokládají, že by to mohlo být až několik miliard dolarů.

Na to, co celý projekt nakonec přinese jednotlivým aktérům i celé Evropě, si ovšem budeme muset počkat nejméně do již zmíněného roku 2010.