Ruská ekonomika plynule přechází z „dedolarizace“ v „jüanizaci“, myslí si novinářka ze serveru Moscow Times

Mezinárodní měnový fond (IMF) odhaduje, že ruská ekonomika letos poroste, na rozdíl například od té britské. Kreml tak může tvrdit, že mezinárodní sankce jsou neúčinné. Je ale zřejmé, že restrikce změnily hospodářský modus operandi ruské vlády, rozhodně ne v dobrém slova smyslu.  

Sankce zvýšily izolaci Ruska, což ze středně a dlouhodobého pohledu zemi oslabí.

Před zahájením invaze na Ukrajinu se Rusko navzdory státnímu kapitalismu soustředilo na technologický vývoj, diverzifikaci vývozů směřující k nezávislosti na exportu fosilních paliv a relativně volnou směnu kapitálu.

Čtěte také

Západní sankce ruskou ekonomiku smrskly o 10 procent, hodnotí ekonom Kluge. Měla se ale zhroutit

To se změnilo: nahradily ho kontroly, jestli kapitál pochází z přátelských nebo nepřátelských zemí, „jüanizace“ plateb a výdaje na militarizaci.

Sankce zvýšily izolaci Ruska, což ze středně a dlouhodobého pohledu zemi oslabí, myslí si Prokopenková. Evropská unie a Spojené státy zavedly po invazi na Ukrajinu celou řadu omezení, a nebylo překvapivé, že se ruský obchodní svět i většina úředníků na možný ekonomický kolaps připravila.

Krizi mírní centrální banka i vláda

Rychlá reakce ruské vlády dokázala ránu zmírnit. Kreml a centrální banka omezili pohyb kapitálu a zvýšili klíčovou úrokovou sazbu na 20 procent. Tím zastavil odliv peněz z bankovního systému, který přišel během prvních dvou týdnů války v přepočtu o 30 miliard dolarů.

Čtěte také

Sankce mají především střední až dlouhodobý efekt. Je potřeba Putina vyhladovět, aby si uvědomil, že rozpoutání války má následky, míní ministr Lipavský

Růst úrokových sazeb a zákaz výběru v cizích měnách Rusy přinutil, aby vrátili téměř všechny vybrané prostředky zpět na účty.

Ruský bankovní systém a tím i hospodářství díky tomu zůstává nad vodou, panika ustoupila. Nevýhodou řešení je omezení pohybu kapitálu. Ne nadarmo by zrušení opatření ocenila i guvernérka centrální banky Elvira Nabiullinová.

Zdá se ale, že kapitálové kontroly budou platit dál, a dokonce může dojít i k jejich zpřísnění, píše Prokopenková na serveru.

Čtěte také

Takto prohrát válku Rusko nedonutíme, kritizuje sankce a vojenskou podporou Ukrajiny politolog Drulák

Dalším aspektem ruské reakce na sankce byl explozivní růst zemí, o kterých se Kreml domnívá, že jsou k nim nepřátelské. Neexistují sice jasné směrnice, podle kterých by se „o nepřátelství rozhodovalo“, jde ale o kritérium, na kterém jsou založené ruské hospodářské vztahy i zahraniční politika.

Moskva tak upevnila vztahy s Íránem, Tureckem, Spojenými arabskými emiráty, Myanmarem a dalšími státy Afriky. Ruské firmy se dokonce připojily k infrastrukturnímu konsorciu, které zřídil Tálibán v Afghánistánu.

Geopolitické úvahy budou určovat ruskou obchodní politiku dál, konečné náklady zas ponesou spotřebitelé v podobě vyšších cen a nižší kvality zboží, tvrdí novinářka.

Moskva vs. Peking

Klíčový vztah Ruska s hlavním spojencem Čínou pak čím dál víc připomíná ekonomickou závislost. Podle čínských statistik vzrostl vzájemný obchod už téměř třetinu, v roce 2022 dosáhl v přepočtu rekordních 190 miliard dolarů.

Víc než dvě třetiny ruského exportu do Číny představují energetické komodity. Rusko je druhým největším dodavatelem ropy a čtvrtým největším exportérem plynu do Číny. Nevýhodou svazku je, že Peking je schopný ovlivňovat ceny, zatímco vyjednávající pozice Moskvy je mnohem slabší.

Čtěte také

Peking se chce vyhnout trestu, proto neposkytuje Moskvě veškerou podporu. Je ale jejím aktivním zastáncem a rozhodně není neutrální, míní bývalý poradce Bílého domu Turpin

Ruský dovoz z Číny nezahrnuje jen spotřební zboží, ale čím dál častěji technologie. Loni výrazně vzrostl import nákladních vozidel, rypadel a součástek.

Navzdory západním sankcím Rusko dováží většinu potřebné elektroniky a polovodičů právě z Číny. I když giganti, jako je společnost Huawei, svou činnost na ruském území utlumují, menší čínské podniky vstupují na ruský trh dál, doplňuje Prokopenková.

Platby za čínské zboží probíhají spíš v jüanech než rublech. Vladimir Putin dokonce prohlásil, že Rusko je připravené přejít na platby čínskou měnou i v kontaktu s jinými státy. Tolik vychvalovaná „dedolarizace“ ruské ekonomiky se tak obratem mění v „jüanizaci“.

Samozřejmě, že každý, kdo chce vidět světlé ruské zítřky, si je najde, kde potřebuje. Růst úrokových sazeb a bankovní problémy ve Spojených státech se izolovaného ruského hospodářství nedotkly. Ceny ropy a plynu tak více méně zůstávají jediným kanál, který by mohl Rusku způsobit šok zvenčí.

Čtěte také

Sankce na čínské firmy? Varování EU, na které Peking zareaguje neadekvátně, míní expertka

Pokud by došlo ke globální recesi a propadu cen komodit, podepsalo by se to i na ruském hospodářství. Aby k tomu nedošlo, dohodly se země sdružení OPEC+ mezi které patří i Rusko, že od května do října sníží těžbu ropy. Moskva zašla ještě dál a změnila metodiku pro výpočet daní z ropy a plynu, a tím opět snížila ztráty ze státní kasy.

Zaměření na hlídání cen komodit a militarizace státních výdajů ale také znamenají, že se rozvoj Ruska na dlouhou dobu zastaví. Je pravděpodobné, že Kreml vojenské výdaje nesníží ani ve chvíli, kdy aktivní fáze války skončí.

Moskva totiž bude muset doplit armádní zásoby a připravit se na novou možnou válku. Stejně tak nelze očekávat, že z deindustrializace a návratu k zastaralým technologiím vzejde něco dobrého.

Hospodářskou politiku postavenou na obchodu se surovinami a přebujelém vojensko-průmyslovém komplexu Rusko provádělo ale už v minulém století. V 90. letech pak zaplatilo vysokou cenu za neefektivitu. Zdá se, že moderní Rusko chybu zopakuje, uzavírá Alexandra Prokopenková.

Celý Svět ve 20 minutách najdete v audiozáznamu, připravili Jakub Rerich a Tea Veseláková.