Rudolf Kučera: Povyk, jenž vzniknul z nevzdělanosti

Byl to totiž politický vědec Joseph Schumpeter, rodák z moravské Třešti, jenž v roce 1941 publikoval v Londýně v angličtině práci Kapitalismus, socialismus a demokracie, kde nejprve kritizoval tzv. klasickou definici demokracie, podle níž je, cituji, demokratická metoda institucionální zřízení, které umožňuje provádět politická rozhodnutí a konat obecné dobro prostřednictvím zvolených jedinců, kteří se shromažďují, aby naplňovali vůli lidu, který si je zvolil.“ Toto pojetí demokracie Schumpeter zásadně odmítnul, protože zvolení jednotlivci většinou nekonají obecné dobro a také nenaplňují vůli lidu, který si je zvolil. V čemž bychom mohli dát do jisté Schumpeterovi za pravdu.

Poté navrhnul novou definici demokracie, která zní, opět cituji, „Demokratická metoda je takové institucionální zřízení, které umožňuje činit politická rozhodnutí a v němž jednotlivci získávají rozhodovací moc v konkurenčním zápase o voličův hlas.“ V anglickém originálu je uvedeno moc, sílu rozhodovat, což neznamená jenom pověření, oprávnění k rozhodování. Moc rozhodovat je silnější a bezprostřednější než oprávnění a odráží spíše ekonomické pojetí politiky, které bylo Schumpeterovi vlastní. Odtud tedy pramení názor, že politiku je možné dělat podle modelu řízení nějakého ekonomického subjektu. Vlastník nějaké firmy má moc, sílu rozhodovat a nemá jen pověření, které je možné mu odebrat. Vlastnictví přitom získal v nějakém konkurečním boji a v rámci nějakého institucionálního řádu.

To ovšem implikuje zásadní kritiku proporčního zastoupení a s tím spjatých problémů. Vládní kormidlo má mít podle Schumpetera ten, kdo dostane větší podporu než ostatní, pravou demokratickou metodou je majoritní, většinová vláda. Teprve na jejím základě se tvoří vláda lidu. Ta je výsledkem politických procesů, není před nimi, není nezávislá a autonomní. Schumpeter dokonce považuje pojem „výkonná moc“ za zavádějící. Nejde totiž o to, „vykonávat“ vůli voličů, vůli lidu, ale rozhodovat jako výkonný ředitel nějaké korporace.

Pokud tedy předseda hnutí ANO Andrej Babiš toto pojetí zastává, není to nic pohoršlivého, ale je to jedno z moderních pojetí demokracie, které by mohlo být za určitých okolností inspirativní i pro řešení našich dnešních problemů.