Rudolf Kučera: Komentář o Ukrajině

1. únor 2014

Události na Ukrajině vyvolávají obrovské množství komentářů, odhadů dalšího vývoje nebo dokonce pustých spekulací. Je pozoruhodné, že hodně z nich se věnuje zcela nesmyslně spíše surovinám než lidem, to znamená skutečným, živým Ukrajincům, kteří velmi statečně bojují za politické změny ve své zemi a hlavně za lepší životní podmínky.

Řada z nás zná z vlastní zkušenosti ukrajinské gastarbeitry a může jistě dosvědčit, že se většinou jedná o slušné a pracovité lidi. Na rozdíl od mnoha jiných skupin, které u nás pracují. Přesto se na ně mnozí dívají s jakýmsi povýšeným despektem. Neprávem, protože mnozí jsou vzdělanější a mají větší smysl pro morálku než někteří naši spoluobčané. Mimo jiné proto se díváme s rozpaky na události v Kyjevě a jiných místech Ukrajiny. Nerozumíme jim a zakrýváme to nekonečnými dohady. Pokusím se proto o několik postřehů, které jsem získal z četby řady ukrajinských a západních komentářů a rozhovorů s lidmi, kteří situaci na Ukrajině poznali z osobní zkušenosti.

Hněv proti prezidentovi Janukovyčovi otevřeně propukl v listopadu 2013, když odmítnul podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Nešlo o členství Ukrajiny v Evropské unii, ale o otevření perspektivy sbližování s tímto společenstvím, ke kterému mimochodem patří i Česká republika. Neumíme si ani představit, co to pro mnoho Ukrajinců znamená a co od toho očekávali. Prezident to udělal na nátlak především Kremlu, který chápe takové sbližování jako těžkou ztrátu ve své zóně vlivu, většina Rusů dokonce vůbec neuznává, že Ukrajina je suverénním státem. Myslí si, že protesty řídí někdo ze Západu a je to jen plánovaný krok na cestě dalšího rozpadu ruského impéria. Říkají si, my jim posíláme plyn, bereme od nich zboží, snažíme se chránit etnické Rusy na Ukrajině atd., a oni se nám takto odvděčují. A jak se vůbec mohou tak dramaticky bránit proti prezidentovi a jeho klanu, který rozkrádá ve velkém stát, když se takto chová každá věrchuška v ruském prostoru? Kde přece všechno patří státu a těm, kdo stát ovládají a řídí.

Hněv proti Janukovyči nepropuknul ovšem náhle, ale doutnal už velmi dlouho. Ukrajina i Rusko mají prezidentské systémy a i v Rusku se protestuje, například proti zfalšovaným prezidentským volbám. Na Ukrajině byly zfalšovány jak prezidentské volby v roce 2010, tak parlamentní v roce 2013, jenže rozdíl mezi Ruskem a Ukrajinou je v tom, že prezident Putin se drží u moci díky početným vrstvám obyvatel, které jsou přesvědčeny, že se jejich životní poměry zlepšily oproti vládě prezidenta Jelcina. Na Ukrajině se životní poměry za vlády prezidenta Janukovyče vůbec nezlepšily, ba naopak a tak uzavření asociační dohody s Evropskou unií znamenaly alespoň jistou naději.

Nakonec poznámka k tématu, o němž se zatím nepíše. Ukrajina není rozdělena tak silně, jak se mnozí domnívají. Samozřejmě, že se dá psát o tom, že Ukrajina se dělí nábožensky a etnicky, ale novým fenoménem dnešních dnů je obrovský nárůst národního vědomí a sebevědomí. Na východě i západě Ukrajiny, přes všechny jazykové a etnické rozdíly, si obyvatelé nyní uvědomují, že všichni jsou Ukrajinci a sdílí a budou sdílet jeden osud. Jak vůči Západu, tak vůči Rusku. A v tom je jejich naděje.

autor: Rudolf Kučera
Spustit audio