Rudolf Kučera: Demokratická politika má svá pravidla, které není radno měnit

3. květen 2013

V poslední době se u nás objevují jako houby po dešti úvahy o změně politického systému směrem k poloprezidentskému systému nebo k přímé demokracii. Všechny tyto směry mají jedno společné: využívají silného poklesu oblíbenosti politických stran a chtějí přivodit vážné a nebezpečné politické změny.

Většinou se autoři vůbec nezabývají možnými důsledky svých návrhů a jde jim jen o větší podíl na moci těch či oněch nadstranických skupin, jimž slouží. Jednou usilují o posílení silné postavy jednoho prezidenta, jenž by v podstatě určoval podobu každé vlády a určoval také směry její politiky. Podruhé jde o nápady, že voliči mohou přímo vybírat své reprezentanty bez ohledu na politické strany. Jeden z autorů těchto návrhů dokonce mluví o tom, že prý to tak funguje i ve Spojených státech. Čímž dokazuje své neznalosti ohledně soupeření Demokratické a Republikánské strany od samých začátků demokratické politiky v této zemi.

Je třeba také zvažovat, jak by pak vypadal parlament, složený ze dvou stovek převážně chaoticky vybraných poslanců, kteří by mohli libovolně měnit své názory, protože vykonávají svobodný mandát. Tito lidé by se pak sdružovali do různých politických sdružení, aby mohli vytvořit většinovou vládu. Občan by tak ztratil jakoukoli kontrolu nad svými politickými reprezentanty. Pojem odvolatelnost politiků je jen dalším mýtem. Demokracie má svá pravidla, mezi něž patří, že občané sice mohou požadovat odvolání tohoto či onoho politika, ale rozhodně by to neměl být snadný a libovolný proces. Protože jinak bychom se ocitli v době jakobínské diktatury za Velké francouzské revoluce, kdy lid mohl libovolně odvolávat toho či onoho politika a následně je dokonce poslat pod gillotinu. Vtip je v tom, že za tím stáli určití lidé, kteří lidu radili, co a jak má dělat. Podobně by to vypadalo v případě odvolávání politiků podle dnešních návrhů.

Současný problém je v tom, že občané si nyní, po přímé volbě prezidenta, představují, že by se přímo dalo všechno. Je to vážný omyl v tom smyslu, že náš politický systém je založen na svobodné soutěži politických stran a i když se politické strany, jejich chování a rozhodování většině občanů nelíbí, neexistuje žádný vážný důvod, proč se jich zbavovat. Vysoká personalizace současné politiky není totiž řešením problému s politickými stranami, ale úpadkovým a nebezpečným jevem. Politické strany jsou většinou sice prolezlé korupcí, ale s tím se dá postupně něco dělat. Mohou se měnit zákony o politických stranách, kontrolovat jejich hospodaření atd. Ale zdaleka největší ohrožení demokracie pochází z oligarchizace politiky, z toho, že v politice získají poslední slovo silné osobnosti nebo úzké skupiny, propojené se silnými finančními a podnikatelskými skupinami, které vždy sledují jen vlastní prospěch.

autor: Rudolf Kučera
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.