Rudí kati: Pavel Vítek a Jaroslav Demczak. Dvě spolehlivá kolečka krutého systému

Čtěte také

Rudí kati: Nelítostný stalinský sekerník Vojtěch Rudý soudil babický proces i herečku Štěpničkovou

Pavel Vítek (1914–2001) zakončil prvorepubliková studia práv po vynucené válečné přestávce v roce 1945. Ke Státnímu soudu nastoupil v říjnu 1949. Do Prahy přišel od Okresního soudu v Trutnově „ze známosti“, jak vzpomínal v rozhovoru v roce 2001:

„Chtěl jsem zpátky do Prahy, kde jsem měl rodinu. Můj spolužák z gymnázia byl referentem ministerstva spravedlnosti. Jeho bratranec byl předsedou Státního soudu. Zařídil, že jsem byl ke Státnímu soudu v Praze přijat. Nechtělo se mi tam, protože jsem věděl, že jde o politické procesy. Měl jsem však pětiletého syna. Hlavně kvůli němu jsem s přeložením do Prahy souhlasil.“

Odchod po babickém procesu

Do dějin komunisty ovládané justice se Vítek zapsal účastí v „babickém“ procesu. Podle obžaloby bylo cílem babického procesu potrestat pro výstrahu smyšlené pachatele útoku na komunistické funkcionáře v Babicích na Třebíčsku. V tamní škole byli 2. července 1951 zastřeleni tři členové rady Místního národního výboru, čtvrtý utrpěl vážné zranění.

Čtěte také

Adolf Rázek vyšetřoval v 90. letech roli StB v Babicích nebo Číhošti. Sám byl politickým vězněm

Po tragédii následovalo rychlé zatýkání; údajní střelci byli obklíčeni v poli a postříleni. V soudních procesech poté padlo 11 trestů smrti, celková délka vynesených trestů vězení u mnoha desítek odsouzených byla téměř tisíc let, desítky rodin byly deportovány ze svého bydliště.

Tři měsíce po tomto procesu Vítek na vlastní žádost odešel od Státního soudu pracovat jako pomocný dělník do strojní stanice pražského stavebního podniku Konstruktiva, administrativním pracovníkem ministerstva spravedlnosti se stal znovu v roce 1955.

V roce 1997 začalo trestní stíhání Pavla Vítka za spoluúčast na justiční vraždě. Než ale došlo k červenci 2001 k soudnímu projednávání, Pavel Vítek zemřel.

Zámečník soudcem

Pod rozsudkem v prvním babickém procesu byl podepsán i soudce Jaroslav Demczak. Vyučený zámečník absolvoval na počátku 50. let jednoroční Právnickou školu pracujících, ve které komunistická strana připravovala své nejoddanější kádry na práci v justici.

Čtěte také

Babice se staly obětí komunistické propagandy, za kterou nebyl nikdo nikdy odsouzen, popisuje historik Stehlík

Demczak pak soudil zcela v intencích toho, co po něm komunistická strana chtěla: tvrdě odsoudil nejen nevinné z Babic, ale stejně tvrdě soudil podobný případ pronásledování kulaků na Blanensku. Výsledkem byly dva tresty smrti, jedno doživotí a devět dlouholetých trestů odnětí svobody.

Demczak byl trestně stíhán od května 1997, ale trestní stíhání byl přerušeno ze zdravotních důvodů; pro duševní chorobu nebyl schopen chápat smysl řízení.

Poslechněte si celý pořad Portréty, který je součástí dubnového cyklu Rudí kati. Audio je nahoře v článku, nebo v podcastových aplikacích.